5 C 236/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 19. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 887 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaný splnil dne 1. 9. 2007. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 887 Kč za měsíc srpen 2021 ve výši 77 Kč a za období září 2021 až únor 2022 po 135 Kč za měsíc. Přestože žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. Vedle dlužného televizního poplatku ve výši 887 Kč se proto žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 53,67 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Vietnamu s bydlištěm v České republice. V této věci tak jde o řízení s cizím prvkem, proto soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ([obec], 12. 10. 1982; [číslo] Sb.) se neurčují zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 10 a násl. tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: 7. Žalovaný byl jako poplatník televizních poplatků přihlášen od září 2007 (prokázáno Potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Dopisem ze dne 28. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky ve výši 950 Kč sestávající z dluhu za televizní poplatky za měsíc srpen 2021 ve výši 77 Kč a za období září 2021 až únor 2022 po 135 Kč za měsíc (prokázáno Předžalobní upomínkou, [variabilní symbol] ze dne 28. 3. 2022 vč. dodejky). Zákonný úrok z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne 19. 7. 2022 (vyhotovení žaloby) žalobkyně kapitalizovala ve výši 53,67 Kč (prokázáno Specifikací výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení). 8. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 9. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky za zaslanou upomínku ve výši 63 Kč, s odkazem na Rámcovou dohodu o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a společnosti [právnická osoba] Vzhledem ke skutečnosti, že upomínka žalovaného je datována dne 28.3.2022, tj. přede dnem uzavření Rámcové smlouvy, soud žalobu co do částky 63 Kč jako nedůvodnou zamítl. 10. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil následovně: 11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 12. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek, když v září 2007 dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku s jedním televizním přijímačem, když tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí dle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích od 13. 9. 2005 dosud částku 135 Kč měsíčně za jeden přijímač. 13. Žalovaný přes výzvu žalobkyně televizní poplatek neuhradil, tudíž se dostal dle ust. § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario). 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo z převážné části prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 887 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Přestože žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, požadovala přiznání pouze 2 úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé, a soud tak o náhradě nákladů řízení rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario). 16. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 17. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, proto soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku IV. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP.