5 C 270/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 757 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 5 452 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč se splatností 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost poplatku nastala dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný je státním příslušníkem Kazachstánu, jde tedy o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal svou pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žalovaný se zdržuje na území České republiky, posuzoval soud pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č.1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením §§ 85, 86 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, žalovaný se ke dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě příspěvku ve výši 5 752 Kč do garančního fondu ČKP, neboť vozidlo žalovaného (RZ: [anonymizováno], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]) nebylo v období ode dne [datum] do dne [datum] (tj. 116 dní) pojištěno, se splatností 60 dnů od doručení výzvy, tj. 116 dní x 47 Kč vč. nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno Výzvou [číslo] k úhradě příspěvku ze dne [datum]; Zjištěnými údaji o vozidle). Žalovaný byl k úhradě poplatku opakovaně vyzýván, avšak neuhradil ničeho (prokázáno Upomínkou ze dne [datum] vč. vrácené doručenky ČP; II. upomínkou ze dne [datum]; Výzvou [anonymizováno] k zaplacení dlužné částky ze dne [datum]; Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky). 7. Na základě shora uvedených skutečností proto soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon“) tím, že neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti, kterou coby vlastník a provozovatel vozidla měl povinnost uzavřít, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni v souladu s § 4 odst. 1 zákona a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. příspěvek za každý den porušení této povinnosti. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., včetně nákladů žalobkyně uplatněné v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 300 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 752 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.