5 C 277/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 31 768,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 7. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpanou částku splácet s minimální splátkou měsíčně z čerpaných prostředků. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný svou povinnost neplnil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné, a to dopisem ze dne 17. 12. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. a následně na žalobkyni. Žalovaný na výzvu žalobkyně neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s posledním známým pobytem na adrese [adresa]. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána místem poskytování služeb (tj. bankovních služeb) v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, neboť žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) nijak nereagoval, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: smlouvou [číslo] ze dne 30. 7. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Současně s tím se žalovaný zavázal vyčerpané peněžní prostředky splácet společně s úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh žalovaného dopisem ze dne 17. 12. 2019 za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30 058,91 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postupování pohledávek ze dne 7. 7. 2020 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a.s., [IČO] bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba], a.s., což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2020 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba], a.s. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2020, současně s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 30 058, 91 s příslušenstvím. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 16. 11. 2020, avšak neuhradil ničeho. 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách, avšak dlužnou částku neuhradil a ani na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně nereagoval, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a 1880 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 449 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 271 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 768,91 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.