5 C 290/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 2. 2021 domáhala na žalované zaplacení 289 644,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 9. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpanou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen smluvní úrokovou sazbou ve výši 13,90 % ročně. Žalovaná svou povinnost neplnila řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za žalovanou za okamžitě splatné, a to ke dni 31. 8. 2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 288 430,23 Kč, kapitalizovaného smluvní úroku ve výši 21 991,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 206,83 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 214 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. a následně na žalobkyni. Žalovaná na výzvu žalobkyně neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána místem poskytování služeb (tj. bankovních služeb) v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, neboť žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) nijak nereagoval, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Návrhem na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 18. 9. 2018 a akceptací návrhu bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, což bylo prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s úrokem 13,90 % ročně. Žalovaná na svůj dluh nehradila řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh žalované okamžitě splatný ke dni 31. 8. 2020 Smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 [číslo] uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a.s., [IČO] bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na [právnická osoba], a.s., což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 10. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze [právnická osoba], a.s. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 1. 2021, současně s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 288 430,23 Kč s příslušenstvím. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26. 1. 2021, avšak neuhradila ničeho. 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v měsíčních splátkách, avšak dlužnou částku neuhradila a ani na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně nereagovala, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat po žalované vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 13,9 % ročně. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s § 1879 a 1880 o.z. na žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 014,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 586 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 289 644,23 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba, výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 280 Kč ve výši 6 148,80 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.