5 C 293/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaných zaplacení 163 101,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, ne jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaným peněžní prostředky ve výši 2 664 520 Kč a žalovaní se zavázali tyto peněžní prostředky splatit do 20 let a 7 měsíců od termínů dočerpání úvěru (k dočerpání došlo dne 14. 9. 2001), a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 23. dni v kalendářním měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,9 % ročně (platná do 18. 12. 2005), ke dni sepsání žaloby činí 4,89 % ročně. Žalovaní nehradili splátky řádně a včas, v důsledku čehož vyzval žalované k okamžitému splacení celého dluhu. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzvání k úhradě dlužné částky, avšak neuhradili ničeho. Prvá žalovaná na výzvu soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a společně s druhým žalovaným se chce zúčastnit soudního jednání a objasnit skutečnosti, proč nebyli schopni splácet předmětný hypoteční úvěr v plné výši, které vycházejí především z pandemické situace. Dále požádala, aby soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení z důvodu zvláštního zřetele. Žalobkyně sdělením ze dne 7. 1. 2022 vzala žalobu částečně zpět co do částky 30 000 Kč včetně příslušenství (komerčního a sankčního úroku z této částky od zaplacení), dále dne 26. 7. 2022 vzala žalobu částečně zpět co do částky 40 000 Kč zpět, společně s příslušenstvím. Předmětem řízení tak nadále zůstala jistina ve výši 93 101,18 Kč společně s příslušenstvím. Soud tak v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, částečně zastavil (výrok I.) Žalobkyně se k jednání dostavila, žalovaní se k jednání bez omluvy nedostavili, přesto soud jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť měl k dispozici dostatek důkazů. Smlouvou o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu ze dne 22. 12. 2000 (reg. [číslo]) bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě zřídila žalobkyně žalované běžný hypoteční účet [číslo] to k bezhotovostnímu ukládání finančních prostředků zejména za účelem splátek jistiny úvěru (ze smlouvy [číslo]) a žalovaná se zavázala zajistit na tomto účtu dostatek finančních prostředků. Smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 30. 1. 2001 (reg. [číslo]) bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanými smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovaným poskytla hypoteční úvěr ve výši 2 664 520 Kč a žalovaní se zavázali předmětný úvěr splatit nejpozději do 20 let od dočerpání, a to ve splátkách splatných vždy 23. den každého měsíce ve výši 23 819,99 Kč na běžný hypotečný účet. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,9 % ročně, která byla platná do 18. 12. 2005. Pro případ prodlení žalovaných s úhradou více než dvou splátek nebo jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaných jednorázové splacení úvěru vč. úroků a dalších poplatků. Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Zápisy o jednání s klientem ze dne 30. 1. 2001, 3. 9. 2001 a 12. 9. 2001, splátkovým plánem a Oznámením banky č. 1 ze dne 14. 9. 2001 bylo prokázáno, že žalovaní čerpali dne 31. 1. 2001 částku 25 000 Kč, dne 10. 9. 2001 částku 2 489 520 Kč a dne 14. 9. 2001 částku 150 000 Kč, tedy k dočerpání úvěru došlo dne 14. 9. 2001; počínaje splátkou ke dni 23. 10. 2001 byla stanovena výše měsíční splátky 23 820 Kč bez dalších poplatků. Oznámením banky ze dne 2. 11. 2005 bylo prokázáno, že došlo k ukončení úrokové sazby úvěru ke dni 18. 12. 2005 a byla stanovena nová výše úrokové sazby ve výši 4,39 % ročně do 18. 12. 2010. Oznámením ze dne 9. 11. 2010 bylo prokázáno, že prvé žalované byla oznámena změna úrokové sazby od 18. 12. 2010 do 18. 12. 2015 ve výši 5,67 % ročně. Oznámením ze dne 14. 9. 2020 bylo prokázáno, že prvé žalované byla oznámena změna úrokové sazby, která do 18. 12. 2025 činila 4,89 % ročně. Výzvami k úhradě dlužné částky ze dne 6. 1. 2018, 1. 2. 2018, 1. 3. 2018 bylo prokázáno, že prvá žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě splátek z důvodu nedostatku prostředků pro platbu ve sjednaném termínu. Výzvami k okamžitému splacení ze dne 22. 7. 2020 vč. Dokladů o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalované k okamžitému jednorázovému splacení úvěru z důvodu dlouhodobého neplnění podmínek stanovených smlouvou, a to ani po písemném upozornění ze strany žalobkyně. Výzvami ze dne 2. 6. 2020 a 30. 8. 2021 vč. Dokladů o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalované k úhradě dlužné částky. Výpisem z běžného hypotečního účtu za období od 1. 1. 2022 do 25. 7. 2022 bylo prokázáno, že žalovaní na svůj dluh uhradili 40 000 Kč (10 000 Kč dne 8. 2. 2022; 5 000 Kč dne 28. 3. 2022; 15 000 Kč dne 8. 6. 2022 a 10 000 Kč dne 20. 7. 2022) Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaným peněžní prostředky v celkové výši 2 664 520 Kč, které žalovaní ke dni 14. 9. 2001 vyčerpali. Žalovaní byli povinni peněžní prostředky splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy k 23. dni kalendářního měsíce. V důsledku prodlení žalovaných se dvěma splátkami, na což byli žalobkyní opakovaně upozorňováni, žalobkyně vyzvala žalované k jednorázovému splacení úvěru. Žalovaní po podání žaloby na svůj dluh částečně hradili. Takto uvedený skutkový stav posoudil soud dle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch.z.“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Dle § 497 obch.z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a prvou žalovanou byla uzavřena smlouva o běžném účtu, na jejímž základě žalobkyně zřídila hypoteční účet, na který se prvá žalovaná zavázala ukládat finanční prostředky ke splácení úvěru, na základě úvěrové smlouvy, jež žalobkyně uzavřela s žalovanými v souladu s § 497 a násl. obch.z. Na základě úvěrové smlouvy se žalovaní zavázali po dočerpání úvěru splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou dvou splátek úvěru, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou (čl. III odst. 4 písm. e)) požadovala po žalovaných jednorázové zaplacení celé dlužné částky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. a smluvního úroku. S ohledem na skutečnost, že žalovaní po podání žaloby částečně na svůj dluh hradili, byla tak pro chování žalovaných žaloba, která byla podána důvodně, vzata částečně zpět ještě před tím, než soud začal jednat ve věci samé, jsou žalovaní v souladu s § 146 odst. 2 o.s.ř. povinni hradit náklady řízení, a to v části předmětu řízení, ohledně kterého byla vzata žaloba zpět, ve výši soudního poplatku, který se v souladu s ust. § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb. nevrací a ohledně předmětu řízení, v jehož části soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, pak byla žalovaným stanovena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Všechny tyto náklady se sestávají pouze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 660 Kč, přičemž ničeho dalšího žalobkyně nepožadovala. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku II. a III. v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Výrok o vrácení soudního poplatku (IV.) vychází z § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.