59 C 10/2020-89 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, konkrétně pozemků par. [číslo] v k.ú. [část obce], hlavní město Praha, zaspaných v katastru nemovitostí pod [anonymizováno] [číslo] to s odůvodněním, že stav zaspaný v katastru neodpovídá skutečnosti. Co se týká žalovaného 1, tak ten je právním nástupcem [jméno] [příjmení], která byla právní nástupkyní [příjmení] [příjmení], která je dosud evidována v katastru nemovitostí jakožto spoluvlastník v rozsahu uvedeném a na pozemcích uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Důvody, pro něž žalobce dovozuje, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, jsou detailněji rozebrány v žalobě. Usnesením zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byli žalovaní v souladu s ust. § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena. Zároveň soud žalované uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému 1 do vlastních rukou, když si doručovanou písemnost osobně převzal. Žalovaný 1 se k žalobě nikterak do dnešního dne nevyjádřil, a to ani navzdory tomu, že do spisu založil prostřednictvím právního zástupce žádost o prodloužení lhůty k vyjádření, které bylo vyhověno. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 (§ 114b odst. 1) včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce navrhl vydání částečného rozsudku pro uznání vůči žalovanému 1, který ve stanovené lhůtě ani později vyjádření k žalobě neučinil, nastaly tedy podmínky pro postup dle výše citovaných ustanovení a soud o žalobě rozhodl, aniž by nařizoval jednání (153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, a to proto, že žalobce, který byl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšný, uvedl, že netrvá na přiznání náhrady nákladů řízení, tedy náhradu nepožadoval/vzal se práva na náhradu nákladů řízení.