59 C 10/2020-146 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, konkrétně pozemků par. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], zaspaných v katastru nemovitostí pod [anonymizováno] [číslo] to s odůvodněním, že stav zaspaný v katastru neodpovídá skutečnosti. Co se týká žalované 5, tak ta je právní nástupkyní [jméno] [příjmení], která je nástupkyní [anonymizována dvě slova], jež je nástupkyní pana [příjmení]. Aktuálně je v [anonymizováno] evidována již žalovaná 5, a to v rozsahu uvedeném a na pozemcích uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Důvody, pro něž žalobce dovozuje, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, jsou detailněji rozebrány v žalobě a dále ve vyjádření žalobce ze dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byli žalovaní v souladu s ust. § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena. Zároveň soud žalované uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované 5 do vlastních rukou, a to ve spolupráci s [anonymizována dvě slova] ve [anonymizováno], které předmětné písemnosti (v ověřeném [anonymizováno]) doručovalo páté žalované prostřednictvím [anonymizována dvě slova]. Uváděného dne si pátá žalovaná doručované písemnosti osobně převzala. Žalovaná 5 se k žalobě nikterak do dnešního dne nevyjádřila. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 (§ 114b odst. 1) včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce navrhl vydání částečného rozsudku pro uznání vůči žalované 5, která ve stanovené lhůtě ani později vyjádření k žalobě neučinila, nastaly tedy podmínky pro postup dle výše citovaných ustanovení a soud o žalobě rozhodl, aniž by nařizoval jednání (153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, a to proto, že žalobce, který byl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšný, uvedl, že netrvá na přiznání náhrady nákladů řízení, tedy náhradu nepožadoval/vzal se práva na náhradu nákladů řízení.