59 C 150/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 721 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 7. 2020 poskytla žalobkyně žalovanému, který nebyl [anonymizována čtyři slova], přičemž náklady na péči byly vyúčtovány fakturou [číslo] znějící na částku 1 721 Kč, splatnou dne 10. 9. 2020. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínku. Jelikož žalovaný není státním příslušníkem České republiky, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc soudů ČR. Žalovaný se v minulosti v ČR prokazatelně zdržoval, avšak současný pobyt žalovaného není znám. Pravomoc posoudil soud dle ust. § 6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“), a v dané věci rozhodoval soud podle českého právního řádu, a to dle ust. § 87 odst. 1 ZMPS. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo faktický pobyt žalovaného zjistit, ani se mu nepodařilo doručit na známou adresu v zahraničí, ustanovil soud žalovanému opatrovníkem advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (usnesením č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 1. 2022). Opatrovník žalovaného uvedl, že po seznámení se spisovým materiálem z opatrnosti žalovanou částku neuznává, neboť se mu nepodařilo s žalovaným spojit, nedisponuje tak jeho stanoviskem a není možno vyloučit, že zdravotní péče nebyla poskytnuta či zda náklady na péči žalovaný již neuhradil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný byl dne 28. 7. 2020 ošetřen na pracovišti žalobkyně, aniž byl v dané době účastníkem veřejného [anonymizováno] či jinak [anonymizována dvě slova]. Daňovým dokladem [číslo] splatným dne 10. 9. 2020 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 1 721 Kč za poskytnutou [anonymizována dvě slova], jež byla detailně specifikována. Upomínkou ze dne 12. 11. 2020 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě předmětné částky. Tato upomínka byla žalovanému zaslána následujícího dne na adresu, kterou sám uvedl žalobkyni, a to na adresu [adresa žalovaného]. Soud neměl důvodu pochybovat o tom, že žalovanému byla předmětná [anonymizována dvě slova] skutečně poskytnuta, neboť žalovaný žalobkyni poskytl kopii svého osobního dokladu a vyplnil údaje do smlouvy o [anonymizována dvě slova] (kterou již ovšem nepodepsal) a nelze shledat jiného rozumného důvodu, proč by údaje poskytoval, nebyl-li by v [anonymizována dvě slova]. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle §§ 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném [anonymizováno] a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“) upravujících rozsah, vznik a zánik [anonymizováno] a smlouvu o [anonymizováno] o [anonymizováno]. Z důvodů výše uvedených, když žalovaný nebyl v rozhodné době účastníkem veřejného [anonymizováno] či jinak zdravotně pojištěn a bylo mu žalobkyní poskytnuto ošetření, za nějž žalovaný včas neuhradil předmětnou vyfakturovanou částku, soud žalobě vyhověl, přičemž úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 513, § 1968 a § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 (předžalobní výzva, návrh ve věci samé). Lhůty k plnění stanovil soud v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.