59 C 22/2022-54 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 21. 12. 2019, podanou u [název soudu], postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu místní příslušnosti dne 20. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení, a to s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení, když do dne 12. 1. 2017 nevrátil zapůjčené prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018 postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] s.r.o., která ji následně smlouvou z 13. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzýván. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [země], žalovaný je občanem ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla dne 13. 12. 2016 ze svého bankovního účtu platbu ve výši 5 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], a to pod [variabilní symbol]. Majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] (osobní účet v CZK) je žalovaný ([právnická osoba] ze dne 24. 6. 2021). Soud má sice za prokázané, že částka ve výši 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, avšak nikoliv z titulu smlouvy o zápůjčce. Nárok žalobkyně na zaplacení poskytnuté částky soud žalobkyni přiznal, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Předmětná smlouva není žalovaným ani žalobkyní podepsána, kdy způsob uzavření údajné smlouvy nelze považovat za právně relevantní způsob uzavření smlouvy, neboť z něj není možné dovodit, že se jednalo o projev vůle žalované k uzavření smlouvy. Předloženými důkazy nemohl soud vzít za prokázané, že smlouva mezi žalovaným a žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní byla skutečně uzavřena, když spis obsahuje jako důkazy toliko sjetiny z počítače žalobkyně a žádný z důkazů nebyl signován žalovaným. Smlouva nebyla vyhotovena v písemné podobě, proto na ní chybí podpis žalovaného. Smlouvu samozřejmě lze uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku, musí však být prokázáno, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Smlouva je reálný kontrakt, tzn. že žalobkyně musí prokázat, že uzavřela smlouvu. Nadto je zjevné, že v tvrzené smlouvě jsou uvedeny údaje, které nekorespondují s údaji žalovaného, který byl označen tak, jak je uvedeno v záhlaví, až na základě výzvy [název soudu], v návaznosti na shora uváděné sdělení banky. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyní požadovaný nárok, avšak z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), neboť jak bylo uvedeno shora, z ničeho nevyplývá, že by byla skutečně mezi žalobkyní a žalovaným sjednána tvrzená smlouva o zápůjčce. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly peněžní prostředky převedeny na účet, žalovaný dlužnou částku neuhradil a byl v řízení nečinný (netvrdil a neprokazoval, že by předmětnou částku, či její část, již uhradil), zavázal jej soud k úhradě, a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z., s tím, že výše úroku je specifikovaná § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení s ohledem na posouzení o bezdůvodném obohacení stanovil soud po uplynutí lhůty 7 dnů (uvedené v předžalobní upomínce) počítané do doby, kdy se žalovaný prokazatelně o žalobě dozvěděl (počítáno od doručení usnesení vydaného Okresním soudem v Liberci, k němuž byla připojena žaloba a oprava žaloby). Protože část zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč, požadovaná žalobkyní za období od 13. 1. 2017 do 6. 9. 2021, nebyla v návaznosti na výše uvedené po právu, soud žalobu v této části zamítl. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.