59 C 325/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 2. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 1 062 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný využil dne 4. 5. 2016 přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), přičemž bez platné jízdenky cestoval ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce]. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 62 Kč společně s přirážkou ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] která ji následně dne 2. 12. 2016 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], žalovaný je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice. Pravomoc českých soudů je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 4 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 12. 12. 2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že se žalovaný přepravoval prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne 4. 5. 2016 na lince železniční dopravy v úseku [obec] – [obec] [část obce], přičemž při kontrole jízdních dokladů nepředložil platný jízdní doklad. Na výzvu pověřené osoby (kontrolora) se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Žalovanému tak vznikla povinnost kromě jízdného ve výši 62 Kč zaplatit též přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. V rámci postoupení pohledávek dne 23. 11. 2016, na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo] která ji následně dne 2. 12. 2016 postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. 6. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 8. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o.z. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil v dané lhůtě žalovanou částku, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 513, § 1968 a § 1970 o.z., a to s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 062 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.