59 C 336/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 11. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 926,78 Kč. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, dne [datum] byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba], která zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní) uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Česká republika a ceník. Na základě odstoupení od smlouvy ze dne [datum] došlo k ukončení smlouvy a do [číslo] dnů od ukončení smlouvy měl žalovaný vrátit žalobkyni doplňkové zařízení převzaté v souvislosti se smlouvou, tj. [anonymizováno 7 slov]). Žalovaný tato doplňková zařízení ani po upomínce nevrátil a je proto povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 500 Kč představující poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku, a to ve výši 500 Kč a částky za pronájem [anonymizována dvě slova] (po 70 Kč, jak plynou z uváděných a doložených vyúčtování). Žalovaný částku neuhradil, ač byl upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR se v minulosti prokazatelně zdržoval a uzavřel zde předmětnou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Aktuálně se žalovaný zdržuje ve svém domovském státě. Pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 7 odst. 1 Nařízení EU [číslo]. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud vzal za prokázané, dne [datum] byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (která následně zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní) uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Česká republika. Dále má soud za prokázané, že žalovanému bylo poskytnuto koncové zařízení, a to [anonymizována tři slova], za jehož pronájem se žalovaný zavázal platit měsíční částku 70 Kč. Ze smlouvy ve spojení s Všeobecnými podmínkami bylo zjištěno, že žalovaný byl na vlastní náklady povinen doplňková zařízení vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy, přičemž pro případ porušení této povinnosti byla sjednána jednorázová smluvní pokuta za každé nevrácené zařízení ve výši 2 000 Kč Smlouva byla ukončena k 20. 6. 2020, a to odstoupením od smlouvy učiněným ze strany poskytovatele z důvodu soustavného nehrazení vyúčtování. Žalovaný uvedená zařízení v předmětné lhůtě nevrátil, ani nezaplatil částku odpovídající sjednané smluvní pokutě, na níž byl upozorněn v odstoupení od smlouvy, a to ani v návaznosti na upomínky. Dále žalovaný neuhradil řádně vyúčtované částky za pronájem zařízení a poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku (částky byly účtovány v rámci vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že předmětnou částku (či její část) již zaplatil, příp. že by předmětné koncové zařízení vrátil, avšak žalovaný zůstal v řízení nečinný. 6. Po právní stránce soud posoudil shora zjištěný skutkový stav následovně. Účastníci uzavřeli innominátní smlouvu dle ust. 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný podpisem smlouvy souhlasil s obsahem všeobecných podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. K ukončení smlouvy došlo odstoupením ve smyslu čl. 2 [číslo] VOP. 7. Podle ust. § 1746 odst. 2 o.z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle ust. § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle ust. § 2051 o.z., může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 10. Podle § 1799 o.z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. 11. Žalovaný podpisem smlouvy souhlasil s obsahem všeobecných podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Smlouva o poskytování služeb obsahuje v části před podpisy prohlášení, mj. o tom, že se žalovaný zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajímateli zařízení včas a v pořádku. Žalovaný netvrdil a ani neprokazoval zaplacení uplatněné částky, ani vrácení uvedených zařízení, rovněž nenavrhl snížení pokuty. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu soud shledal v souladu s citovaným hmotným právem, přičemž odkaz na ceník je nepřímým odkazem, který je dle názoru soudu přípustný. Co se týká pronájmu modemu, ten byl posouzen dle ust. § 2201 a násl. o.z. 12. Protože soud uzavřel, že žalovaný řádně a včas nevrátil shora uváděné zařízení a ani na výzvu k zaplacení smluvní pokuty nereagoval a nezaplatil řádně vyúčtované částky, vyhověl návrhu na zaplacení smluvní pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 926,78 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.