59 C 41/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 1. 10. 2021 domáhala na žalované zaplacení 3 092 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná využila ve dnech [datum], [datum] a [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), přičemž bez platné jízdenky cestovala ve vlacích vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] (7. 9. 2015), [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] [část obce] a [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec]. Žalované tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši [číslo] 66 Kč vždy společně s přirážkou 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] která je následně dne 29. 3. 2016 a dne 22. 4. 2016 postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k uhrazení dlužné částky, avšak neuhradila ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], žalovaná je státní příslušnicí České republiky s bydlištěm v České republice. Pravomoc českých soudů je dána bydlištěm žalované dle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že se žalovaná přepravoval prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to [datum] na lince železniční dopravy v úseku [obec] [obec], [datum] v úseku [obec] [část obce] a [obec] [část obce] a [datum] v úseku [obec] hl.n. – [obec], přičemž při kontrolách jízdních dokladů nepředložila platné jízdní doklady. Na výzvu pověřené osoby (kontrolora) se neprokázala platnými jízdenkami, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil v žádném z uváděných případů. Žalované tak vznikla povinnost kromě jízdného ve výši [číslo] 66 Kč zaplatit též vždy přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. V rámci postoupení pohledávek, na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] která je následně postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána prostřednictvím zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaná neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) uhradila. 6. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 8. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Protože se žalovaná neprokázala platnými jízdenkami na výzvy pověřených osob a protože nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o.z. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila v dané lhůtě žalovanou částku, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 513, § 1968 a § 1970 o.z., a to s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 092 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupenou, předžalobní výzva, návrh ve věci smaé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.