59 C 52/2022-101 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl aktivován účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým požádal o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši [částka], který mu byl postupně poskytnut. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dne [datum]. Žalobkyně ke dni [datum] požadovala částku [částka] nesplacený smluvní úrok ve výši [částka]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dne [datum] s dodatečnou lhůtou k zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Mezinárodní příslušnost soudu je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne [datum]. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovanému [anonymizováno] [role v řízení] dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť [anonymizováno] žalovaného se [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] se vyjádřil tak, že nedisponuje stanoviskem žalovaného, [role v řízení] proto není schopen rozporovat samotné prodlení žalovaného, nárok z [anonymizována dvě slova]. Dále uvedl, že dodatek ke smlouvě nebyl uzavřen platně, neboť nebyla s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalovaného. [role v řízení] rovněž rozporoval výši sjednaného smluvní úroku. 5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 6. Za nesporné strany označily, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o poskytování [anonymizována dvě slova] a dodatek k této smlouvě ze dne [datum], na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal je vrátit se sjednaným smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě [číslo]). Rovněž je nesporné, že úvěr byl žalovanému poskytnut v celkové výši [částka], žalovaný uhradil celkem [částka] na obchodní úrok (výpisem z běžného účtu ze dne [datum], přehledem čerpání a splácení kontokorentu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dne [datum] (výzvou ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Za účelem prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly provedeny důkazy (aplikační data a úvěrová zpráva), jimiž bylo prokázáno, že žádost o úvěr byla schválena, žalovaný tvrdil příjem ve výši [částka] měsíčně a nebyly ze strany žalobkyně shledány důvody pro neposkytnutí úvěru. Jiné důkazy navrhovány nebyly. 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli [anonymizováno] o [anonymizováno] (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty po podpisu smlouvy) ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se [anonymizováno] o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím výpisů z registru nemůže obstát, neboť toto považuje konstantní judikatura [název soudu] za nedostatečné, viz níže. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěru schopnosti žalovaného dále vycházela pouze z kusých informací poskytnutých samotným žalovaným - příjem ve výši [částka] měsíčně, výdaje žalovaného nebyly zjišťovány vůbec. Zjištěné informace si žalobkyně nikterak neověřila, ani nejsou nikterak osvědčeny v listinné formě. Rovněž neobstojí argumentace žalobkyně, že se jedná o nízký úvěrový rámec. Soud nemá za to, že by zákon či judikatura rozlišoval, že je nutné zkoumat úvěruschopnost žalovaného až od určité výše poskytnutého úvěru. Je nutné přisvědčit názoru [role v řízení], že zjišťování informací o žalovaném coby [anonymizována tři slova] pouze z registrů, nelze považovat za dostatečné. 9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 10. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace]. 11. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 12. K námitce [role v řízení] žalovaného, že sjednaný úrok je příliš vysoký, soud konstatuje, že dle konstantní judikatury [název soudu] není v rozporu s dobrými mravy úrok ve výši dvojnásobku až trojnásobku úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). 13. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému [částka], plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku [částka] (částku [částka] již žalovaný uhradil na smluvní úrok) s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. 14. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu, co do zbývajícího požadovaného příslušenství, zamítl, neboť smlouva o kontokorentním úvěru byla absolutně neplatná. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], a cestovného v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za [anonymizováno] ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km a 4,70 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů).