7 C 15/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 87 139,52 Kč s příslušenstvím. Toto odůvodnila tím, že uzavřeli dne 30. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] kterou byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s dohodnutým úrokem, avšak ten tuto částku splatil pouze částečně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že strany uzavřely dne 30. 1. 2019 smlouvu [číslo] kterou žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 100 000 Kč jako neúčelový spotřebitelský úvěr. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho pravidelné měsíční příjem činí 12 171 Kč, jeho pravidelné výdaje měsíční činí 2 500 Kč (žádostí o poskytnutí osobního úvěru). V návaznosti na tuto žádost žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru a následně uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (Standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o úvěru). Na základě Smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný vyčerpá nejpozději ke dni 31. 1. 2019 a splatí nejpozději do 20. 1. 2022. Doba trvání úvěru byla stanovena na 36 měsíců s úrokovou sazbou ve výši 9,90 % ročně, hodnotou RPSN 10,37 % a měsíční splátkou 3 302 Kč. Žalovaný rovněž sjednal pojištění ve výši 100 Kč měsíčně, které odpovídá 0,1 % měsíčně z výše poskytnutého úvěru (Smlouvou o úvěru). Žalovaný vyčerpal částku úvěru ve výši 100 000 Kč dne 30. 1. 2019 (interním účetním dokladem žalobkyně). Žalovaný však splátky řádně a včas neplatil, navzdory opakovaným upomínkám; žalobkyně proto zaslala žalované dne 28. 4. 2021 dopis, v němž jej informovala, že došlo ke zesplatnění celé úvěrové pohledávky, a vyzvala žalovaného k její úhradě do 16. 6. 2021 (dopisem nazvaným„ Výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky“ spolu s dodejkou). Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 82 239,52 Kč a poplatků za upomínky v celkové výši 4 900 Kč, které jsou tvořeny celkem 6 upomínkami zaslanými v období od 1. 10. 2019 do 26. 3. 2020, a dále 24 neuhrazenými měsíčními poplatky za pojištění úvěru ve výši 100 Kč, jejichž výše vyplývá ze Sazebníku: žalobkyně v souladu se Sazebníkem účtuje 250 Kč za první upomínku při neprovedení splátky úvěru a 500 Kč za 2. a každou další upomínku (historickým výpisem, Smlouvou o úvěru). Žalobkyně dále požaduje částku 15 735,92 Kč představující kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny počítaný od 16. 10. 2019, tj. ode dne následujícího po uskutečnění poslední splátky, do 24. 8. 2021, tj. do dne vydání historického výpisu (historickým výpisem). Žalobkyně rovněž požaduje částku 5 166,65 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, jenž počítá ode dnů splatnosti jednotlivých splátek dle smlouvy (historickým výpisem). Konečně pak žalobkyně požaduje výpůjční úrok a zákonný úrok z prodlení od dne 25. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 13. 8. 2021 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (předžalobní výzva, výpisem ze sledování zásilek České pošty). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech a důkazních prostředcích, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 122 odst. 1 písm. a) věty před středníkem zákona, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. 11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky úrok ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny; celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 302 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 14. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalovaného. Rovněž úroková sazba ve výši 9,9 % ročně byla sjednána zcela přiměřeným způsobem. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni částku jistiny ve výši 100 000 Kč spolu se smluvním úrokem. Žalovaný však dlužnou částku nesplácel řádně a včas, ani navzdory zaslaným upomínkám. Tím došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky v souladu s čl. 9 f) ve spojení s čl. 8 a) Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele a žalobkyně vyzvala žalovaného k její úhradě ve lhůtě do 16. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil, žalobkyně sestavila ke dni 24. 8. 2021 historický výpis, z něhož vyplynulo, že k tomuto datu dlužná jistina dosahovala 82 239,52 Kč Kč, poplatky za upomínky 4 900 Kč, kapitalizovaný úrok 19 202,45 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12 049,8 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil více, než tvrdí žalobkyně. Nárok žalobkyně je proto důvodný. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 345,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 486 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 139,52 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 760 Kč ve výši 3 099,60 Kč.