7 C 166/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasový poplatek za jeden rozhlasový přijímač. Žalovaná tento poplatek, který činí 45 Kč za jeden přijímač měsíčně, za období od ledna 2020 do prosince 2022 neuhradila, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky za jeden rozhlasový přijímač, a to se splatností vždy k 15. dni měsíce, když poplatek činí 45 Kč měsíčně za jeden rozhlasový přijímač (výpisem z evidence rozhlasového poplatníka). Žalovaná povinnost hradit poplatky neplnila, když neuhradila rozhlasové poplatky za období od ledna 2020 do prosince 2022 v celkové výši 1 620 Kč (předžalobní upomínkou včetně doručenky). Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova], za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Žalované vznikla povinnost hradit rozhlasový poplatek, když se s účinností od 31. 10. 2007 se dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, stala poplatníkem rozhlasového poplatku rozhlasovými přijímači. Výše rozhlasového poplatku činí dle § 6 téhož zákona částku 45 Kč měsíčně za jeden přijímač. Žalovaná přes výzvu žalobkyně rozhlasový poplatek neuhradila, tudíž se dostala dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a dle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario). Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.