8 C 210/2021-101 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 4. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 26 520 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytnutí finančních prostředků, a to smlouvu [číslo] na částku 39 000 Kč. Žalobkyně má za to, že je uvedená smlouva neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalované při posuzování úvěruschopnosti právního předchůdce žalobkyně jako spotřebitele. K tomu, aby žalovaná splnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to například výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp. daňové přiznání spotřebitele atd. Dále je k poskytnutí finančních prostředků nutné nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná si však před uzavřením smluv o úvěru žádné tyto dokumenty neobstarala, ani neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. Pro žalovanou nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalované právním předchůdcem žalobkyně, obzvlášť pokud jde o informace o zaměstnání a příjmu žalobkyně. Závěr o tom, že žalovaná řádně před uzavřením smluv neposoudila úvěruschopnost právního předchůdce žalobkyně, nezhojí ani prohlášení žalobkyně uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvě, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jednání žalované vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně uhradil na základě zmíněné smlouvy celkem částku ve výši 65 520 Kč, přičemž s ohledem na shora uvedené měl uhradit pouze částku ve výši 39 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami tedy představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť právní předchůdce žalobkyně hradil žalované na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně pohledávku představující bezdůvodné obohacení ve výši 26 520 Kč nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021. Ustanovení o úroku je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a představuje nerovnováhu v právech a povinnostech k újmě právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor, který odůvodnila tím, že nárok neuznává, a to ani částečně. Žalobkyni nárok na zaplacení předmětné částky s příslušenstvím nevznikl, kdy vznik a existenci žalobkyně ani neprokazuje. Žalovaná odmítá, že by jakýmkoli způsobem porušila své povinnosti, aby mohl být vůči ní vznesen nárok uplatněný v žalobě. Podaný odpor byl podrobněji odůvodněn vyjádřením ze dne 9. 7. 2021, v němž žalovaná uvádí, že: Nárok vznesený žalobkyní neuznává ani částečně, žalovaná je toho názoru, že na straně žalobkyně nevznikl zákonný ani smluvní nárok na vrácení navýšení uhrazené částky úroku, administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso, splátek z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, ze spotřebitelského úvěru poskytnutého právnímu předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy existence takového nároku žalobkyně ničím neprokazuje. Žalovaná uvedla, že mezi stranami jsou nesporné tyto skutečnosti: Žalovaná, zákazník, (právní předchůdce žalobkyně) [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřeli dne 29. 1. 2018 smlouvu podle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zákona [číslo] občanský zákoník. Žalovaná na základě smlouvy poskytla zákazníkovi spotřebitelský úvěr v hotovosti, tedy finanční prostředky ve výši 39 000 Kč. Zákazník požádal o spotřebitelský úvěr 39 000 Kč na dobu 78 týdnů v hotovosti, v takovém případě je zákazník povinen v hotovosti spotřebitelský úvěr i splácet, a zákazník by měl hradit týdně 945 Kč, měsíčně by zákazník měl hradit 3 780 Kč k rukám oprávněného zástupce žalované. V částce 945 Kč týdně zahrnuta poměrná část jistiny administrativního poplatku úroku a odměny za hotovostní inkaso splátek. Dle smluvního ujednání obsaženého v článku 2.4 se nejprve umořuje úrok, poté administrativní poplatek a poté jistina, přičemž odměna za hotovostní inkaso splátek je splatná dle článku 2.3 smlouvy při realizaci výběru jednotlivých splátek, respektive v době předepsaného výběru i v případě, že k výběru splátky nedojde z důvodu na straně zákazníka. Zákazník měl na základě smlouvy uhradit, to za celou dobu trvání smlouvy celkem částku 73 710 Kč, která sestávala kromě jistiny ve výši 39 000 Kč z úroku ve výši 6 630 Kč, administrativního poplatku ve výši 7 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 280 Kč. Zákazník spotřebitelský úvěr splatil ve čtyřech splátkách, a to ke dni 2. 4. 2018, a uhradil celkem 65 520 Kč. Dále žalovaná uvedla: Vzhledem k tomu, že ústní smlouva byla uzavřena dne 29. 1. 2018 a žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 18. 3. 2021 a samotnou žalobu podala dne 4. 4. 2021, je možnost žalobkyně domáhat se vyslovením neplatnosti smlouvy promlčena, neboť tato uběhla dne 29. 1. 2021. Žalovaná trvá na tom, že posoudila zákazníkovu schopnost splácet při sepisování smlouvy, kdy příslušný oprávněný zástupce žalované osobně navštívil zákazníka u něj v domácnosti, a v souladu s vnitřními předpisy žalované, upravujícími poskytování spotřebitelských úvěrů, provedl posuzování pozorováním domácího prostředí zákazníka, rozhovorem se zákazníkem, sepisem karty zákazníka, která slouží jako žádost o spotřebitelský úvěr a ověřením příslušné dokumentace a dále automaticky v obchodním informačním systému žalované. Zákazník tvrdil úplnost, přesnost a pravdivost údajů uvedených v kartě zákazníka. Žalovaná dále nepovažuje ustanovení i úrokové sazbě za rozporné s dobrými mravy, smluvní úrok ve výši 6 630 Kč s 39 000 Kč nepřesahuje úrokovou míru, v době sjednání úvěru obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami před poskytováním úvěru nebo půjček. Vzhledem k tomu, že zákazník uhradil spotřebitelský úvěr na 2. 4. 2018, a žaloba byla podána dne 4. 4. 2021, má žalovaná za to, že i kdyby byla smlouva soudem shledána za neplatnou, z důvodu neposouzení úvěryschopnosti zákazníka, je uplynutím subjektivní promlčecí lhůty třech let od poslední splátky spotřebitelského úvěru nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Dále žalovaná poukazuje na to, že smlouva je naprosto přehledná, veškeré údaje ke spotřebitelskému úvěru se zákazník dozvěděl hned na první stránce. Jsou zde výslovně uvedeny veškeré náklady a jejich výše, a zákazník tudíž viděl, jakou částku musí vrátit, pokud uvádí, že kdykoliv v průběhu jeho promlčecí lhůt se mohl ozvat. Domáhání žalobkyně se po více než třech letech vrácení plnění, po žalované se naopak žalované jeví jako jednání v rozporu s dobrými mravy ze strany žalobkyně. Dále má za to, že smlouva o postoupení pohledávky [číslo] uzavřená dne 18. 3. 2021, je dle jejího názoru neplatná, když předmětem smlouvy o postoupení může být jen existující určitá pohledávka, nikoli celý závazkový stav, z něhož pohledávka vznikla. Žalovaná je přesvědčena, že v tomto případě pohledávka ani nevznikla, natož aby byla určitá z pohledu žalované, tedy není žalobkyně podání žaloby aktivně věcně legitimován. 3. V replice ze dne 14. 9. 2021 uvedla žalobkyně, že je toho názoru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť žalovaná řádně nezkoumala úvěru schopnost právního předchůdce žalobkyně, bezprostředně před poskytnutím úvěru, na základě této smlouvy, a tedy porušil zákonnou povinnost uloženou mu ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalovaná se za účelem ověření úvěru schopnosti nezajistil potřebné dokumenty. Pokud by žalovaná opravdu řádně a s odbornou péčí zkoumala úvěru schopnost právního předchůdce žalobkyně, jistě by po nahlédnutí do nebankovních registrů musel vědět, že právní předchůdce žalobkyně splácí vícero úvěrů, a každý další úvěr posouvá stále do dluhové spirály. Není tedy pravdou, že by žalovaná neměla objektivně možnost zjistit požadované informace jinak, než sdělením od klienta právního předchůdce žalobkyně, např. výpisy z bankovního účtu, nebankovního registru při náležitém zkoumání podají dostatečné informace o finanční situaci žadatel o úvěr. K námitce žalované, že smlouva o postoupení je neplatná, protože předmětem smlouvy o postoupení může být jen existující určitá pohledávka, nikoliv celý závazkový stav, jehož pohledávka vznikla. Žalobkyně uvádí, že předmětem smlouvy o postoupení je skutečně jen určitá, jasně specifikovaná pohledávka, konkrétně částka ve výši 26 520 Kč, která vznikla z titulu