8 C 260/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], ST [anonymizováno 7 slov] [číslo], Malta, jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 17. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14788.84 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 12. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 14788.84 Kč a splatností dne 2021 [číslo]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] Původnívěřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil důkaz těmito listinami: podací lístek z 13. 01. 2022, doklad o platbě, přehled tabulka [příjmení] [příjmení], standardní podmínky úvěrové smlouvy, standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, úvěrová smlouva, oznámení o postoupení pohledávky z 13. 01. 2022, platební informace, smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek. 4. Listinou s názvem úvěrová smlouva ze 17. 8. 2021 bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 788.84 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 12. 2021. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Skutečnost zda žalovaný úvěr čerpal, žalobce nedoložil. 5. Z listiny s názvem informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že RPSN tohoto úvěru je 231,39%, když úrok z toho tvoří 126% ročně. 6. Z oznámení o postoupení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení úvěru na žalobce. 7. Aktivní legitimaci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek. 8. Předžalobní upomínkou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. 9. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), smlouvu o zápůjčce. Podle ustanovení smlouvy byl žalovaná povinen dlužnou částku po uplynutí dohodnuté doby vrátit. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce (resp. jeho právní předchůdce), který ve smyslu ustanovení § 420 zák. č. NOZ při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jejího povolání, tedy podle § 419 NOZ spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 NOZ o spotřebitelskou smlouvu. 11. V souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky obsaženými v rozsudku č. [spisová značka] dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru neprověřil, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobce (resp. jeho právní předchůdce) jakožto poskytovatel úvěru nesplnil povinnost (ohledně které nese důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), když se v souladu s výkladem čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bodu 26 Soudního dvora Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] nelze spolehnout na dostatečné informace podané žalovaným jakožto spotřebitelem. 12. Smlouvy o zápůjčce pro spotřebitele jsou typicky adhezní (formulářové) ve smyslu ustanovení § 1798 NOZ, vždy se jedná o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel, jakožto slabší smluvní strana, nemá šanci je ovlivnit, tedy nemá žádnou smluvní volnost. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. To se může týkat, jak základního úvěrového vztahu (hlavní závazek), tak i dalších dílčích nároků (akcesorické závazky), např. smluvního úroku z prodlení či smluvní pokuty. 13. V daném případě by žalovaný byl povinen plnit s RPSN 231,39%, s ohledem na výši sjednané RPSN se soud musel zabývat otázkou, zda ujednání o zaplacení poplatku za zápůjčku není ve smyslu ustanovení § 580, 588 obč. zák. ujednání, které se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Při stanovení výše poplatku je třeba přihlédnout k míře RPSN obvyklé v praxi peněžních ústavů (rozhodnutí [spisová značka]). Soud vyšel z průměrných sazeb RPSN ve sledovaném období. RPSN sjednaná v daném případě představuje 18 -20 ti násobek průměrné RPSN sjednávané bankami ve stejném období. Soud zvážil, že se RPSN liší podle účelu úvěru a jeho zajištění. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Stejně by soud musel postupovat i už u 4x vyššího RPSN než je obvyklé jak dovodil rovněž nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15.12.2004 č.j. [spisová značka] a Ústavní soud v rozsudku [ústavní nález]. 14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. druhého Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.