9 C 299/2020-112 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] domáhal po žalovaném zaplacení 295 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu jako vlastníku komunikace umístěné na pozemcích dostalo užíváním pozemků bez právního důvodu v období od 1.5.2018 do 30.4.2020. Žalovaný nejprve namítal nedostatek pasivní věcné legitimace s tím, že pasivně věcně legitimována je obec, neboť komunikace slouží k obsluze přilehlého průmyslového areálu ve vlastnictví třetí osoby a je užívána občany obce jako veřejné prostranství. Uplatněný nárok považoval za rozporný s dobrými mravy, neboť okolnosti vydání pozemků žalobci byly nestandardní, žalobce jako občan [země] nebyl oprávněným restituentem. Žalovaný užívá pozemky z titulu věcného břemene stavby na cizím pozemku, které vydržel trvalým výkonem práva po dobu 10 let. Žalovaný sporoval i výši požadovaného plnění, znalecký posudek, na základě kterého byla výše plnění určena považoval za vadný, neboť v něm nebylo zohledněno zastavění pozemku stavbou veřejně přístupné komunikace a stavbami ve vlastnictví třetích osob (inženýrské sítě). K námitce vydržení uvedl žalobce, že žalovanému i jeho právnímu předchůdci bylo známo, že užívají pozemky ve vlastnictví třetí osoby. Žalovaný neuvedl žádný relevantní domnělý právní titul, který by mohl založit jeho dobrou víru, že je oprávněným z věcného břemene. Žalobce je vlastníkem pozemku na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne 26.3.2004. Vznesení restitučního nároku nebylo v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení by byl v rozporu s dobrými mravy pouze v případě zjevně spekulativního nebo nemravného přístupu k jakému v dané věci nedošlo. Výše požadovaného bezdůvodného obohacení charakter komunikace zohledňuje. Po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Usnesení Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], kterým bylo vyhověno žalobě žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného za časové předcházející období, žalobce přestal vznik pohledávky zpochybňovat a v podání ze dne 30.4.2021 uplatnil námitku započtení. Tvrdil, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 vydaného dne 22.11.2018 pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 3.10.2019, uhradil žalobci náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 300 833 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 25 168 Kč. Oba rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.6.2020 sp.zn. [číslo jednací], čímž právní důvod poskytnutého plnění zanikl. Žalovaný po žalobci bezdůvodné obohacení žádal podáním ze dne 23.9.2020 doručeným žalobci k rukám jeho právního zástupce dne 23.9.2020. Podáním doručeným žalobci dne 6.4.2021 k rukám jeho právního zástupce žalovaný vůči žalobci uplatnil námitku započtení proti žalované pohledávce, čímž žalovaná pohledávka zanikla. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] se podává, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce] jsou ve vlastnictví žalobce. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že na pozemcích je postavena komunikace ve vlastnictví žalovaného. Místně obvyklé nájemné činilo dle znaleckého posudku č. ZÚ – [číslo] za žalované období 294 969 Kč. Z textu posudku přitom plyne, že znalec vycházel z toho, že pozemky jsou zastavěny pozemní komunikací a při stanovení výše bezdůvodného obohacení tuto skutečnost zohlednil. Znalecký posudek obsahuje všechny formální náležitosti dle ustanovení § 13 odst. 2 – 6 vyhl. č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících a § 13 zák.č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících (nález, posudek v užším slova smyslu (tedy výčet otázek, na které měl znalec odpovědět, a odpovědi na ně), znaleckou doložku, číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku, podpis a pečeť (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), jeho závěry jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu. Znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat a v řízení nebyly provedeny důkazy, které by s ním byly v rozporu. Soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných znaleckých závěrů, které tvoří podstatu důkazu znaleckým posudkem. Předžalobní výzvou z 20.5.2020 žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě do 31.5.2020. Z emailu z 16.12.2019, výpisu z účtu žalovaného za období od 1.12.2019 do 31.12.2019, potvrzení o provedení transakce, přípisu z 16.12.2019 a emailu z 18.12.2019 měl soud za prokázáno, že žalovaný uhradil částku 966 037,75 Kč k rukám právního zástupce žalobce, na účet právním zástupcem žalobce uvedený, jako plnění z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 vydaného dne 22.11.2018 pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací]. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn.. [spisová značka] ze dne 23.6.2020, plyne, že jím byly zrušeny nákladové výroky rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 vydaného dne 22.11.2018 pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] a rozsudku městského soudu. Náklady řízení před soudem I. stupně činily 300 833 Kč. Z podání z 1.4.2021 ve spojení s doručenkou z 6.4.2021 se podává, že žalobce započetl nárok na vydání 295 000 Kč vůči žalované pohledávce. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobce plnil žalovanému bez právního důvodu, když smluvní vztah k užívání pozemku neexistuje a žalovaný byl povinen dlužnou částku vydat (§ 2991 zák.č. 89/2012 Sb. dále jen o.z.). Konstrukce vydržení podle § 1260 o.z. (jakož i podle dříve účinných ustanovení § 151o o.z.) je postavena především na kumulativním splnění podmínek trvání poctivé (dříve oprávněné, resp. dobrověrné) držby po stanovenou dobu. Aktuální právní úprava nadto v ustanovení § 1090 odst. 1 o.z. vyžaduje i existenci právního důvodu, postačujícího ke vzniku vlastnického práva (tzv. řádná držba). Poctivým držitelem se podle § 992 odst. l o.z. rozumí ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Žalovaný žádný takový titul netvrdil, proto právo nemohlo být vydrženo. Smyslem ustanovení § 1095 o.z., upravujícího tzv. mimořádné vydržení, je poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je pochybný nebo sporný proto, že předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné a proto není vyžadována existence právního důvodu, vedoucího ke vzniku věcného práva ve smyslu § 1090 odst.1 o.z. Taková situace v daném případě nenastala, neboť vlastnické právo k pozemkům i neexistence věcného břemene byly vždy zřejmé z evidence nemovitostí. S námitkami žalovaného ke vzniku pohledávky se beze zbytku vypořádal Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp.zn. [spisová značka] ze dne 23.6.2020, na jehož odůvodnění zdejší soud v plném rozsahu odkazuje, pouze zdůrazňuje, že umístěním stavby na cizím pozemku bez řádného titulu vzniká na úkor vlastníka pozemku bezdůvodné obohacení vlastníku dotčené stavby, a to již ze samotného titulu vlastnického práva a bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje, a to i v případě, že jde o pozemní komunikaci představující samostatnou věc. Na silniční pozemky obecné užívání pozemních komunikací nedopadá (srov. § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dále jen – „zákon [číslo] Sb.“, či § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, dále jen „zákon č. 128/2000 Sb.“) a vlastníci pozemků, na nichž jsou vybudovány stavby pozemních komunikací ve vlastnictví odlišných osob, proto nemají povinnost strpět bezplatné užívání těchto pozemků. Užívání pozemků jejich zastavěním, resp. obestavěním, totiž nelze zaměňovat s užíváním staveb (silnic), které na pozemcích bez souhlasu žalobců leží. Předmětem obecného užívání podle zákona č. 13/1997 Sb. nebo zákona č. 128/2000 Sb. je pak právě stavba pozemní komunikace, jakožto samostatná věc, nikoliv samotné pozemky, na nichž se komunikace nachází. Skutečnost, že pozemní komunikace ze zákona podléhá bezplatnému obecnému užívání, tedy nevylučuje vznik bezdůvodného obohacení na straně vlastníka komunikace. Proto je k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětných zastavěných pozemků bez ohledu na možnosti užití vybudované pozemní komunikace veřejností pasivně věcně legitimován žalovaný. Rozpor s dobrými mravy nelze dovozovat z toho, že se žalobce domáhal plnění jako vlastník, který majetek nabyl jako přímý restituent v rámci restitučního zákonodárství. Ke stavu pozemků (tj. způsobu jejich aktuálního využití) při jejich vydání přitom bylo možno přihlížet pouze v intencích restitučních zákonů, aniž by současně bylo možno nad rámec restitučních předpisů klást oprávněným osobám podmínky stran toho, jakým způsobem se vypořádají se stavem pozemku, jenž jim bude vydán. Výše bezdůvodného obohacení plynula ze znaleckého posudku. Podle ustanovení § 1958 odst.2 o.z. nastala splatnost závazku dne 31.5.2020, dnem 1.6.2020 se žalova