9 C 312/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalovanému byla dne 12. 5. 2020 poskytnuta záchytná služba v [anonymizováno] záchytné stanici [ulice], [obec a číslo]. Za poskytnuté ošetření a pobyt byla žalovanému žalobkyní téhož dne vystavena faktura [číslo] znějící na částku ve výši 3 000 Kč se splatností dne 11. 6. 2020. Žalovaný shora uvedený dluh dne 12. 5. 2020 písemně uznal co do důvodu i výše. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 19. 2. 2021, žalovaný však na dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě se nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a že se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, rozhodl soud bez nařízení jednání (ust. §115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Soud má za prokázané, že žalobkyně žalovanému dne 12. 5. 2020 poskytla ošetření v protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], které žalovanému vyúčtovala téhož dne vystavenou fakturou [číslo] znějící na částku ve výši 3 000 Kč se splatností dne 11. 6. 2020 (fakturou [číslo]). Žalovaný tento dluh co do důvodu i výše písemně uznal dne 12. 5. 2020 (uznáním dluhu ze dne 12. 5. 2020). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2021, která byla odeslána téhož dne (předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku). 4. V řízení byly provedeny všechny navržené důkazy, potřeba provedení dalších důkazů nevyšla v řízení najevo. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posuzoval podle ust. § 13 a násl. zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ust. § 20 a § 21 odst. 3 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a § 89a a násl. zák. č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách. Žalobkyně žalovanému dne 12. 5. 2020 poskytla [anonymizováno] péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč, kterou na tuto péči vynaložila (§ 24 zák. č. 65/2017 Sb.). Protože žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, tj. k 11. 6. 2020, je v prodlení s plněním dluhu, a žalobkyně má tak právo požadovat po žalovaném vedle tohoto plnění také úroky z prodlení dle § 513, § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to od 12. 6. 2020. Výše úroku z prodlení pak byla přisouzena podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou se zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést dle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.