11 C 361/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 1. 6. 2021 do 10. 8. 2021, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dne 15. 11. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 813 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná předložila žalobkyni kupní smlouvu, z níž vyplynulo, že žalovaná byla vlastníkem vozidla pouze v období od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2021 (tedy 30, nikoli 71 dní). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v této části zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.”) 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] (osobní automobil s objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova]), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalovaná vůz koupila dne 12. 3. 2021 a prodala dne 30. 6. 2021. V době od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2021 (celkem 30 dní) neměla žalovaná uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 31. 12. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě částky 6 603 Kč, sestávající z příspěvku za období od 1. 6. 2021 do 10. 8. 2021 s tím, že poplatek spojený s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč nebude požadovat, pokud žalovaná uhradí uvedenou částku do 60 dnů od doručení výzvy. Žalovaná však výzvu, jež se dostala do sféry její dispozice dne 14. 1. 2022, nereagovala a nic neuhradila. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry její dispozice. 6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla („ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem („ o. z.“). 8. Ačkoliv byla žalovaná vlastníkem a provozovatelem předmětného osobního vozidla, v období od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2021 (celkem 30 dní) neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (93 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (30 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (celkem 2 790 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, jež se dostala do sféry její dispozice dne 14. 1. 2022, řádně a včas nezaplatila, čímž se dostala dne 16. 3. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a podání ze dne 15. 11. 2022, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal žalobkyni od jí požadovaného data, byť prodlení nastalo dříve, neboť je soud vázán žalobním návrhem. <i>10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).</i> 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vycházela z § 4 odst. 2 zákona, tedy z údajů uvedených v registru silničních vozidel. Zároveň v § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je stanovena povinnost do deseti dnů od převodu vozidel podat oznámení nebo žádost o zápis změny do registru silničních vozidel. Žalovaná však doložila kupní smlouvu o prodeji vozidla ze dne 30. 6. 2021 až po zahájení řízení. Nezajistila tedy, aby údaje v registru vozidel odpovídaly skutečnému stavu a ani neinformovala žalobkyni o prodeji vozidla před podáním žaloby (po doručení výzvy k úhradě ze dne 31. 12. 2021 nebo předžalobní upomínky ze dne 25. 8. 2022). Žalobkyně tedy podala žalobu důvodně, neboť v době podání žaloby nemohla kvůli chování žalované vědět, že žalovaná předmětný vůz prodala. Nebo jinak vyjádřeno, žalovaná mohla podání žaloby za období od 1. 7. 2021 do 10. 8. 2021 předejít. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 903 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 15. 11. 2022) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč (celkem tedy 400 Kč + 3 (200 Kč + 1 500 Kč + 3 (100 Kč + 300 Kč + 567 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 14. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.