12 C 130/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost vyklidit byt [číslo] o jednom pokoji a kuchyni s ústředním vytápěním všech obytných místností a s příslušenstvím, nacházející se v 6. podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], [katastrální uzemí], a vyklizený jej žalobci odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Nájem byl s žalovaným sjednán nájemní smlouvou ze dne [datum] na dobru určitou 2 roky, avšak žalovaný se dopustil hrubého porušení uvedené nájemní smlouvy, když neuhradil nájemné a náklady na služby za období delší než 3 měsíce. Žalobkyně tak nájemní smlouvu vypověděla dopisem ze dne [datum] a vyzvala žalovaného k vyklizení a předání bytu. Žalovaný však byt nevyklidil a žalobkyni zpět nepředal, kdy zároveň žalobkyni dluží úhrady za nájemné a zálohy na související služby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] o výměře 339 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha (výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, jejímž předmětem bylo užívání bytu [číslo] o velikosti 1+1 v 6. podlaží domu [adresa], ulice [ulice], k.ú. [část obce], žalovaným. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že měsíční nájemné spolu se zálohami na služby je žalovaný povinen platit nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí (smlouvou o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 17. 4. 2020). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nájemného a nákladů na služby za období delší než 3 měsíce žalobkyně vypověděla nájem bytu s tříměsíční výpovědní dobou a vyzvala žalovaného k vyklizení a odevzdání předmětného bytu po uplynutí výpovědní doby, žalovaného současně poučila o možnosti vznést do dvou měsíců od doručení proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od jejího doručení (výpovědí z nájmu bytu ze dne [datum] s doručenkou). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zaplatil dlužné nájemné, ani že by podal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, která byla žalovanému doručena (doručenkou výpovědi). 5. Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází byt, který byl dán do nájmu (užívání) žalovanému nájemní smlouvou. Žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas nájemné a zálohy na služby za období květen 2022 až září 2022 včetně. Žalobkyně výpovědí ze dne [datum] vypověděla žalovanému nájem předmětného bytu s tříměsíční výpovědní dobou, s odůvodněním, že žalovaná hrubě porušila svou povinnost, a to neplacením nájemného a záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu řádně a včas. Zároveň žalovaného poučila, že může do dvou měsíců od doručení této výpovědi podat žalobu na přezkum její oprávněnosti. Nebylo prokázáno, že by žalovaný ke dni doručení výpovědi dlužnou částku zaplatil, ani že by podal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi. V řízení nebyla tvrzena ani prokázána existence skutečností, které by nasvědčovaly, že je výkon práva žalobkyně zjevným zneužitím práva. 6. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, podle § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) platí, že nájem bytu zanikne písemnou výpovědí. Podle § 2288 o.z. může pronajímatel vypovědět nájem v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, a to zejména tím, že řádně a včas nezaplatí nájemné a zálohy za plnění poskytovaná s užíváním bytu. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi (§ 2288 odst. 3 o.z.). Pronajímatel ve výpovědi poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o.z.) ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy výpověď nájemci došla (§ 2290 o.z.), jinak je výpověď neplatná (§ 2286 o.z.). Podle ustanovení § 2286 o.z. písemná výpověď pronajímatele musí nájemci dojít. Podle § 2292 o.z. odevzdá nájemce pronajímateli byt v den, kdy nájem končí. 7. Základním předpokladem platnosti výpovědi je existence nájemního vztahu mezi účastníky, které vzniklo na základě uzavřené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně dala žalovanému platnou výpověď z nájmu předmětného bytu. Písemná výpověď má všechny náležitosti platného jednostranného právního úkonu, včetně uvedení, že jde o výpověď s výpovědní dobou, je v ní dostatečně určitě vymezen i důvod výpovědi a poučení o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání její oprávněnosti. Žalovaný k dnešnímu dni nepodal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy žalovanému došla. Proto soud nemohl ani přezkoumávat, zda byly výpovědní důvody tam uvedené naplněny. Uplynutím výpovědní doby nájem žalovanému skončil (dle ustanovení § [číslo]) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném, aby byt odevzdal. Dnem, kdy nájem skončil, vznikla žalovanému povinnost (§ 2292 o. z.) odevzdat byt žalobkyni. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014 a rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, ze dne 5. 6. 2019). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010, ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2105/2017); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaný byt nevyklidil, žalobkyni nepředal a ani byt neopustil takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (sepis a podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.