12 C 249/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 14 795,33 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného revolvingového úvěru. Žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr až do výše stanoveného úvěrového limitu a byl povinen hradit žalobkyni vyčerpané peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit v případě porušení Smlouvy žalovaným úvěr a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z něj nebo jejich část za okamžitě splatné, k čemuž došlo následkem neplnění závazků žalovaného dne [datum]. Za splatné byly prohlášeny jistina úvěru, smluvní úrok a smluvní úrok z prodlení, přičemž ke dni [datum] činila jistina částku 14 795,33 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok částku 2 059,07 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení částku 1 131,53 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil, i přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru ke kreditní kartě, zatímco žalovaný se zavázal hradit vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 25. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem a poplatky. Nedílnou součástí Smlouvy byly [ulice] podmínky pro [anonymizováno] kreditní kartu. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 20 000 Kč a roční úrokovou sazbou 19,9 %. Splácení úvěru se uskutečňovalo nakládáním s účtem a žalovaný byl dle Smlouvy povinen zajistit k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků a úroků z prodlení. Žalovaný byl povinen splatit úvěr včetně naběhlých úroků, poplatků a úroku z prodlení nejméně jedenkrát za 6 měsíců a byl povinen zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr, pokud by nastala skutečnost, která může ohrozit jeho splácení (prokázáno Smlouvou, Předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru – kreditní karta, Obchodními podmínkami). Žalovaný neplnil podmínky dané Smlouvou, kdy od [datum] na účtu č. [bankovní účet] neponechával dostatek finančních prostředků k výše specifikovaným automatickým úhradám. Žalobkyní byl opakovaně upomínán o nápravu vzniklého stavu, k té však nedošlo, a proto žalobkyně veškeré své pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni [datum] prohlásila za splatné a zamezila dalšímu čerpání prostředků z úvěrového účtu (prokázáno Historií úvěru, 1. upomínkou [příjmení] [příjmení] účtu nebylo dost peněz na splátku úvěru, 1. výzvou Výzva k zaplacení dluhu, Oznámením o zesplatnění úvěru včetně dodejky). K úhradě pohledávky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně potvrzení o podání). 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existuje platný závazkový vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal ponechat na svém úvěrovém účtu dostatek disponibilních finančních prostředků, které by kryly náklady úvěru, tento závazek však i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nesplnil. Žalobkyně ho proto vyzvala k úhradě dlužné částky jistiny úvěru, poplatků po splatnosti a příslušenství pohledávky tvořeného řádným úvěrovým úrokem, úrokem z jednotlivých neuhrazených splátek a smluvním úrokem z prodlení. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O kapitalizovaných úrocích a úrocích z prodlení soud rozhodoval vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, zatímco žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, žádné skutečnosti neuvedl a žádné důkazy nepředložil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 795,33 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.