18 C 33/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby ji soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 10. 2010 uzavřela žalovaná se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně navrátit částku v celkové výši 29 250 Kč, tedy jistinu ve výši 15 000 Kč a obchodní úrok ve výši 14 250 Kč, a to vše v 18měsíčních splátkách po 1 625 Kč počínaje dnem 18. 11. 2010. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho a ocitla se tak v prodlení. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2011. Dne 13. 7. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 21. 7. 2022. Žalobkyně se tak v řízení domáhala jistiny ve výši 15 000 Kč a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. První jednání bylo nařízeno na 20. 6. 2023. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud z důkazů provedených v řízení zjistil následující skutková zjištění. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 19. 10. 2010 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované půjčena částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětné peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 250 Kč, celkem tak částku 29 250 Kč, a to v 18měsíčních splátkách po 1 625 Kč počínaje dnem 18. 11. 2010 (viz smlouva o půjčce ze dne 19. 10. 2010). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, a to v hotovosti dne 19. 10. 2010 (viz výdajový pokladní doklad k půjčce). 7. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2011 (viz smlouva o postoupení pohledávek). 8. Všechny výše uvedené v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o.s.ř. a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 19. 10. 2010 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované půjčena částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětné peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 250 Kč, celkem tak částku 29 250 Kč, a to v 18měsíčních splátkách po 1 625 Kč počínaje dnem 18. 11. 2010. Částka ve výši 15 000 Kč byla žalované vyplacena téhož dne v hotovosti. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2011. 9. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 11. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Soud se zabýval otázkou neplatnosti úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 19. 10. 2010. Právní předpisy sice nestanoví, do jaké výše lze sjednat úrok za poskytnutí úvěru, ale to neznamená, že by výše úroku závisela jen na domluvě stran a že by tak nepodléhala žádnému omezení. I zde totiž platí ust. § 1 odst. 2 o. z., tedy že jsou zakázána ta ujednání porušující dobré mravy. V posuzovaném případě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 250 Kč, kdy jistina činila 15 000 Kč. Poplatek ve výši 14 250 Kč soud posoudil kapitalizovaný úrok z úvěru, jelikož se jedná o cenu poskytnutých peněz za období jednoho 18 měsíců. Úrok tak činil 195 %. Nemravnost tohoto ujednání je tak zjevná. 13. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., neboť se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho neuhradila, soud ji výrokem I. přiznal povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč (jistinu úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplatila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči ní rovněž nárok na úroky z prodlení. Prodlení žalované pak nastalo dne 22. 7. 2022. Povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 060 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své skutkově i právně obdobné nároky na ustáleném vzoru a že návrhy se v konkrétních případech liší pouze částkami a daty. Pohledem recentní judikatury se tak jedná o tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, přičemž základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě totožný. Sepsání takové žaloby představuje úkon právní služby v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Jinak představuje spíše než provedení úkonu právní služby administrativní úkon (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2985/14 nebo ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11).