22 C 10/2023-52 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 6. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 24 891 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 2. 1. 2020 (dále jen„ smlouva o úvěru“) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 18. 4. 2023. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného. Oba účastníci byli k prvnímu jednání konanému dne 18. 4. 2023 řádně předvoláni, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k nařízenému jednání doručeno dne 4. 4. 2023 do vlastních rukou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 2. 1. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni poplatek ve výši 12 491 Kč, sestávající z úroku ve výši 4 965 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 7 526 Kč. Úrok by sjednán ve výši 56 % ročně. Celková dlužná částka tak činila 28 491 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v 52 měsíčních splátkách po 548 Kč a poslední splátce po 543 Kč (smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 1. 2020, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). 6. Žalovaný dne 10. 1. 2020 uhradil částku ve výši 1 700 Kč, dne 12. 2. 2020 částku ve výši 2 500 Kč, dne 9. 4. 2020 částku ve výši 1 900 Kč, dne 25. 5. 2020 částku ve výši 2 000 Kč a dne 18. 6. 2020 částku ve výši 3 500 Kč. Žalovaný uhradil celkem 11 600 Kč (tabulkou obsahující výpočet zákonného úroku z prodlení). 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 převedla právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu těchto pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022 (oznámením o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 včetně potvrzení o podání zásilky). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“) ve spojení se směrnicí Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“). 10. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 16 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit v 52 měsíčních splátkách po 548 Kč a poslední splátce po 543 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 16. Soud dospěl k závěru, že smlouva je dle § 580 a § 588 o. z. ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru a ve spojení se směrnicí neplatná. Dle čl. 3 písm. i) směrnice platí, že„ roční procentní sazbou nákladů“ se rozumí celkové náklady úvěru pro spotřebitele vyjádřené jako roční procento celkové výše úvěru. V předsmluvních informacích musí být vždy pro spotřebitele uvedena RPSN a celková částka splatná spotřebitelem (čl. 5 písm. g) a čl. 6 odst. 1 písm. f) směrnice ve spojení s přílohou č. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Výše RPSN se pak počítá dle matematického vzorce, který je součástí přílohy směrnice i zákona o spotřebitelském úvěru (čl. 19 směrnice, část 1 přílohy I směrnice, příloha č. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 17. Při stanovení výše celkových nákladů úvěru je třeba přihlédnout k míře RPSN obvyklé v praxi peněžních ústavů. K posouzení případné rozpornosti ujednání o zaplacení„ celkových nákladů úvěru“ soud proto vyšel z průměrných sazeb RPSN ve sledovaném období. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu dosahovala v lednu 2020 výše 8,54 % ročně. RPSN sjednané v posuzované věci činily 252,75 %. 18. Soud si je vědom toho, že výše RPSN je dána rovněž s ohledem na krátkou dobu splácení, pro závěr o neplatnosti smlouvy však postačuje samotná výše úrokové sazby dosahující 56 % ročně. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi nebankovními institucemi a fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Sjednaný smluvní úrok ve výši 56 % ročně několikanásobně převyšuje úrok, který byl v době uzavírání smlouvy poskytován bankovními institucemi, je tedy neadekvátní. Nadto byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za ve výši 12 491 Kč. Žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, při zohlednění nákladů na poskytnutí úvěru (tj. úroků a poplatku za poskytnutí úvěru) byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni jednou tolik. Takto vysokou odměnu za poskytnutí úvěru nelze považovat za souladnou s dobrými mravy. 19. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 4 400 Kč (16 000 Kč – 11 600 Kč). Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, jež bylo žalovanému odesláno dne 11. 2. 2022 na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 16. 2. 2022, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty deseti dnů od tohoto data, tj. od 1. 3. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho