22 C 106/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně v souvislosti s jednáním o uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“) mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Žalobkyně není schopna prokázat uzavření smlouvy o úvěru, proto opírá svůj nárok toliko o bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala se žalovaným dne [datum] o uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě měla poskytnout žalovanému úvěr na dobu neurčitou ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat zaplatit celkovou částku 80 000 Kč ve splátkách počínaje měsícem po dni prvního čerpání (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč dne [datum] (potvrzením o provedené platbě žalobkyní dne [datum]). 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne [datum] (předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně o částku 20 000 Kč, která byla prokazatelně připsána na účet žalovaného, aniž byl mezi stranami platný závazek. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyní žalobkyně. Splatnost nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Výzva byla zaslána žalovanému poštou dne [datum]. Podle výzvy žalobkyně měl žalovaný poskytnuté prostředky vrátit do tří dnů od obdržení předžalobní výzvy. Dle § 573 o. z. se má za to, že zásilka došla do dispoziční sféry adresáta třetí pracovní den po odeslání, tedy dne [datum]. Žalovaný byl povinen splnit svou povinnost do tří dnů, tj. nejpozději do [datum]. Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil, ocitl se ode dne následujícího ([datum]) s úhradou dluhu v prodlení (§ 1968 o. z.) a je tak povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky 20 000 Kč i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Úrok z prodlení žalobkyně požaduje od [datum] a jejím návrhem je soud vázán. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 14. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.