22 C 82/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 310,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 3. 2020 (dále též jen„ smlouva“), představující neuhrazenou smluvní pokutu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který byl k prvnímu jednání konanému dne 25. 5. 2023 řádně předvolán, bez omluvy se však nedostavil. 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný podepsali dne 18. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému 40 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně z poskytnuté částky v 18 měsíčních splátkách po 4 209 Kč (celkem 75 762 Kč), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2019. Výše RPSN uvedená v návrhu na uzavření smlouvy činila 146,27 % (návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 12. 2022). 2/ V článku 6 smlouvy –„ Důsledky vyplývající z prodlení Klienta“ – si strany sjednaly, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy (bod 6.3. smlouvy). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5. smlouvy). Při prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky (bod 6.7. smlouvy) (předmětnou smlouvou). 5. Ve zbytku soud veškeré návrhy na dokazování učiněné žalobkyní z důvodu nadbytečnosti zamítl. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“). 9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 146,27 % ročně z poskytnuté částky v 18 měsíčních splátkách po 4 209 Kč (celkem 75 762 Kč), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2019. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 17. Soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Z judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 21. 4. 2016 ve věci [příjmení] proti [právnická osoba]). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. Vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. 18. Zdejší soud se zabýval s ohledem na výši smluvních pokut a smluvního úroku z poskytnuté částky souladem všech smluvních ujednání (smlouvy jako celku) s dobrými mravy a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je s dobrými mravy zjevně v rozporu. V projednávané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 146,27 % a celkem měl žalovaný za dobu 18 měsíců vrátit žalobkyni částku 75 762 Kč. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána sjednáno automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, a pro tento případ, nezaplatí-li žalovaný novou jistinu úvěru (sestávající z původní s přirostlými úroky) přímo v den zesplatnění úvěru (přičemž o tom, že k zesplatnění došlo, nemusel žalovaný s ohledem na to, že k zesplatnění došlo automaticky, vůbec vědět; přitom lze stěží rozumně očekávat, že si průměrný spotřebitel bude hlídat běh 65 denního prodlení, jakož i 15 či 30 denního u předchozích smluvních pokut), bylo ujednáno, že žalobkyni náleží též smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny (bod 6.5 smlouvy). Dle bodu 6.7 smlouvy náleží žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. 19. S ohledem na uvedené je žalobkyní požadované plnění v projednávané věci zjevně nemravné, neboť vede k nepřiměřenému postižení žalovaného coby spotřebitele. Vedle řady kumulativně účinkujících sankčních ujednání pro průměrnou osobu nepřehledných nelze přehlédnout, že výše smluvního úroku (úplaty za poskytnutí úvěru) je natolik vysoká, že RPSN činí 146,27 % (dle oznámení o schválení úvěru), tj. více než 16násobek průměrné RPSN úvěrů poskytnutých bankami domácnostem (dle databáze [příjmení] činila průměrná RPSN v prosinci 2018 8,97 %). K tomu srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]), nikoli 16násobkem, či judikaturu ve věcech exekučních (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová znač