22 C 91/2023-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 931 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 9 487 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku veš výši 495 Kč, poplatku za SMS servis v celkové výši 245 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvních pokut ve výši 285 Kč spolu s příslušenstvím, to vše z titulu úvěrové smlouvy ze dne 22. 10. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 25. 7. 2023 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný si sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne 22. 10. 2021 úvěrovou smlouvu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč v jedné splátce ve výši 10 300 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 10. 2021, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, občanským průkazem žalovaného). 2/ Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet na základě shora uvedené smlouvy 10 000 Kč prostřednictvím platební brány [právnická osoba], s. r. o. (potvrzením o vyplacení částky 10 000 Kč od The Pay). 3/ Ke splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně v žalobě tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho příjem je 49 000 Kč. Jeho minimální výdaje za bydlení jsou 9 764 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti jsou 5 970 Kč, splátky jiným společnostem jsou 12 010 Kč. V tabulce výpočtu [příjmení] jsou přeškrtnuté měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem ve výši 17 000 Kč. Výše splátky schváleného úvěru byla stanovena na 10 677 Kč (úvěrovou zprávou, potvrzením o provedení ověření bonity klienty). 4/ Žalovaný na dluh celkem uhradil 2 997 Kč (výpisem čerpání splátek a úhrad). 5/ Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dne 5. 8. 2022 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (předžalobní výzvou k plnění ze dne 5. 8. 2022, podacím archem ze dne 8. 8. 2022). 5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro projednávanou věc. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“), a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, celkem se zavázal žalobkyni zaplatit 10 300 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, příp. jiných právních předpisů, před zneužitím postavení podnikatele. 15. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. 16. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v obecné rovině tvrdila, nepředložila však k těmto tvrzením žádné relevantní důkazy. Neunesla tedy ohledně svých tvrzení břemeno důkazní. Žalobkyně přitom měla povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. 17. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má pak za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona. 18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, pročež soud žalobě v tomto r