26 C 61/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaný ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou 22. 11. 2020 uzavřel s [právnická osoba], zaplatil 1 700 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 534,44 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 354,44 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 850 Kč, když pohledávku vlastní na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Podáním z 24. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 183,07 Kč, a proto soud řízení v této výši dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil. 3. V řízení soud provedl důkazy potvrzením o provedené platbě z 23. 11. 2020 na částku 1 700 Kč na účet žalovaného, dopisem z 12. 5. 2020 s oznámením o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení, dopisem z 27. 6. 2022 s oznámením o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení (podáno k poštovní přepravě 29. 6. 2022 dle podacího archu k poštovní přepravě), dopisem z 2. 9. 2022 s výzvou k zaplacení před podáním žaloby (podáno k poštovní přepravě 5. 9. 2022 dle podacího archu k poštovní přepravě), projektem vnitrostátní fúze sloučením [právnická osoba] s [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávky s přílohou na získání pohledávky za žalovaným, smlouvou o úvěru z 22. 11. 2020 na čerpání částky 1 700 Kč s vrácením za podmínek stanovených smlouvou, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem úkonů ohledně mimosoudního vymáhání pohledávky s návštěvou terénního pracovníka žalobkyně u žalovaného 12. 7. 2022. 4. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 1 700 Kč (kterou soud hodnotil dle §§ 2395, 1810 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy /dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“ /) s tím, že jí žalovaný vrátí za podmínek stanovených smlouvou a s tím, že zaplatí sjednané sankce pro případ prodlení se zaplacením. Částku 1 [číslo] [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného. Pohledávku získala žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 5. Žalobkyně nenavrhla důkaz, kterým by prokázala, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným zkoumala jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. (když žalovaný byl spotřebitelem), a proto soud smlouvu o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. shledal neplatnou. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] částku 1 700 Kč žalovanému vyplatila, přisoudil soud tuto částku žalobkyni dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Pro prodlení žalovaného soud žalobkyni od 12. 5. 2022 ve vazbě na výzvu k zaplacení přisoudil úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 6. Za shora uvedeného soud žalobu ve zbývající části zamítl. 7. O nákladech řízení soud s ohledem na výslech sporu rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.