34 C 277/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 560,08 Kč s přísl. z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [anonymizováno]. číslo [anonymizováno] [číslo] registrované [anonymizována dvě slova] (dále jen:„ [příjmení] [příjmení]“), na straně úvěrujícího a žalovanou na straně dlužníka dne 19.9.2019 (dále jen:„ smlouva“). Žalobkyně v návrhu uvedla, že na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 94 560 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději do 20. 1. 2022, což žalovaná v plné výši neučinila a z titulu smlouvy po zohlednění dílčích plateb dluží žalovanou částku. Žalobkyně žalovanou pohledávku měla nabýt na základě smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek uzavřené se [právnická osoba] [příjmení] dne 27. 1. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 19.9.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 19. 9. 2019, obchodní podmínky, standartní informace o spotřebitelském úvěru), na základě, které poskytla žalované úvěrový limit do částky 80 000 Kč Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala uhradit minimální splátku ve výši 11% nesplaceného úvěru. [anonymizováno] bylo sjednáno ve výši 231,39%, dále pak byl ve smlouvě sjednán úrok ve výši 10,50% měsíčně z čerpané částky úvěru. Žalovaná čerpala od předchůdkyně žalobkyně dne 19. 09. 2019 částku 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 14. 11. 2019 částku 4 700 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 09. 12. 2019 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 20. 12. 2019 částku 1 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 16. 03. 2020 částku 2 400 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 19. 05. 2020 částku 1 660, Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 19. 06. 2020 částku 4 700 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 16. 07. 2020 částku 2 700 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 14. 10. 2020 částku 7 200 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 22. 12. 2020 částku 1 150 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 07. 01. 2021 částku 5 500 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 19. 01. 2021 částku 5 100 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 19. 02. 2021 částku 1 400 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 22. 03. 2021 částku 1 300 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 22. 04. 2021 částku 750 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 14. 05. 2021 částku 12 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 23. 07. 2021 částku 1 700 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] (potvrzení o povedené platbě). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 146 788,17 Kč (prokázáno z výpisu). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy (Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, kde je označena pohledávka ref. [číslo] za žalovanou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2022, kde je uvedeno, že po sečtení všech nákladů a sankcí zbývá žalované k tomuto dni k zaplacení částka 94 560,08 Kč (Oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku). Právní zástupce žalobkyně zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 13. 2. 2022 (výzvou k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku). Žalobkyně uvedla, že byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], na základě, nichž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo jí tak vyhověno žádosti o úvěr, k tomu však nenavrhla žalobkyně žádných důkazů. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy bylo povinností žalobkyně posoudit schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu § 86 a § 87 zákona. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalovaná naopak při jednání dne 22. 3. 2023 uvedla, že úvěruschopnost ze strany žalobkyně byla zkoumána pouze tak, že žalovaná předkládala výplatní pásky, jinak úvěruschopnost zkoumána nebyla. Soud se musí zabývat, zda úvěrující zkoumal úvěruschopnost z úřední povinnosti. K tomu lze odkázat na články 8 a 23 směrnice [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rovněž rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] [číslo], z 5. 3. 2020). V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tedy neplatná absolutně. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala např., zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod. (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č.j. [číslo jednací]). Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvy jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Je-li neplatná smlouva, pak tedy včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze n