34 C 34/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 11. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 13 354 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 11. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav: 1/ [anonymizována dvě slova] poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne 2. 11. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí této částky poplatek ve výši 5 154 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 2 266 Kč a částkou za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 2 888 Kč. Celkovou dlužnou částku 15 154 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 78 týdenních hotovostních splátkách po 195 Kč, a to nejpozději do 1. 5. 2021. Žalovaný byl povinen hradit úrok ve výši 28 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, tj. do dne vypořádání veškerých závazků ze smlouvy (smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 2. 11. 2019). 2/ Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým vlastnoručním podpisem stvrdil, že nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí na ubytovně, má sjednán pracovní poměr od [číslo] na pozici pokladního [právnická osoba] (v kartě vyplněno: ověřena pracovní smlouva, 2 výplatní pásky za období 09, 10/ 2019), čistý příjem 9292 Kč, výdaje 2 000 Kč, další čistý příjem domácnosti ve výši 4 000 Kč ([anonymizována dvě slova] – žádostí o spotřebitelský úvěr). 3/ Žalovaný uhradil [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 1 800 Kč. Provident dne 28. 1. 2022 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022 odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 s dokladem o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). 4/ Žalobkyně zaslala žalovanému dne 6. 6. 2022 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022 s dokladem o odeslání). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. <b>Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Provident a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizováno] poskytl žalovanému částku 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 5 154 Kč. Celkovou dlužnou částku 15 154 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 195 Kč. Provident vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 8. Dle soudu [anonymizováno] zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázal posouzení příjmové i výdajové stránky úvěruschopnosti žalovaného, jak vyplývá z doložené [anonymizováno] zákazníka. V tomto smyslu tedy při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nepochybil. 9. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 10. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 80,76 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v listopadu 2019 činila 8,34 %. Ve smlouvě byla tedy více než 10 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu [název soudu], podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 10 násobkem. 11. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu poplatku, neboť tato ujednání by bylo nutné shledat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za zpracování úvěru a další péči o zákazníka je ve smlouvě vymezen zcela neurčitě, soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo (z řízení o obdobných žalobách podávaných totožnou žalobkyní k vymožení pohledávek postoupených na žalobkyni), že tímto poplatkem přenáší na spotřebitele své provozní náklady (např. náklady na založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu). 12. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 8 735,92 Kč. 13. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Provident vyzýval žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022. Podle domn