34 C 371/2022-64 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 65 432,03 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 30. 11. 2016 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 57 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 901 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % p.a. a dalšími poplatky dle smlouvy. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 6. 2019 k zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne 30. 9. 2019 mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba], přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu ze strany žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 30. 11. 2016 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, zaplatit úroky, poplatky a plnit sjednané povinnosti, a to v pravidelných 57 měsíčních splátkách ve výši 2 901 Kč s tím, že anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroků a poplatků a že úvěr bude úročen sazbou 20,90 % ročně (smlouvou [číslo]). Žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč (smlouvou [číslo] souhrnným výpisem pohybů na účtu). Žalovaný neplnil svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyni, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy za okamžitě splatný ke dni 17. 6. 2019, o čemž vyrozuměla žalovaného dopisem ze dne 19. 6. 2019 (souhrnným výpisem pohybů na účtu, prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 19. 6. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku na žalobkyni a o této skutečnosti informovala žalovaného (vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2019). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 5. 12. 2019 vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou k úhradě). Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. a zjistil následující skutkový stav. Na základě žalobkyní předložených a žalovaným nezpochybněných listinných důkazů soud tak učinil tento skutkový a právní závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 11. 2016 se žalovaným dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvu o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením závazků z úvěru, a proto právní předchůdkyně žalobkyně podáním ze dne ze dne 19. 6. 2019 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 71 450,64 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1876 a násl. o. z.). Žalobkyně má tedy nárok na úhradu nesplacené jistiny úvěru v částce 65 432,03 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 285,93 Kč od 20. 6. 2019 do 18. 9. 2019 a úrokem ve výši 20,9 % ročně z částky 64 837,28 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení dle § 2395 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně byl v řízení prokázán, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 020,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 618 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 432,03 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; návrh ve věci samé) a z částky 1 870 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 250 Kč ve výši 2 152,50 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.