34 C 371/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25 202 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud nařídil jednání na den [datum]. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud z hlediska skutkového stavu věci po provedeném dokazování na základě dále uvedených listinných důkazů, dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu a dále dodatky k této smlouvě, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 200 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 4 940 Kč (smlouvou o zápůjčce vč. dodatků, výpisem z bankovního účtu). Celkovou dlužnou částku ve výši 20 140 Kč se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum] (smlouvou o zápůjčce vč. dodatků). Výše zápůjční úrokové sazby činila 0 % denně, RPSN bylo ve výši 3 819 % (smlouvou o zápůjčce vč. dodatků). Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (předžalobní upomínkou s podacím lístkem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud věc po právní stránce posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 200 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek ve výši 4 940 Kč. Celkovou dlužnou částku 20 140 Kč se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum]. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 3 819 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy ve výzvě k úhradě před podáním žaloby, kde byla stanovena splatnost do tří dnů, tedy do [datum]. S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované žalobkyní od dne následujícího po splatnosti určené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy od [datum], a výrokem II. žalobu ve zbývající části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 507,50 Kč, přičemž tato částka představuje 20,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 009 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 202 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. [obec] plnění nákladů řízení dle § 149 odst. 1 o. s. ř.