46 C 199/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 14 803 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvádí, že tento nárok jí vznikl ze smlouvy o [anonymizováno], kterou uzavřela s žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Dne 25. 8. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným [anonymizováno] způsobem uzavřena [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno] ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento [anonymizováno] splatit i s příslušenstvím, a to formou 24 pravidelných měsíčních splátek ([anonymizováno]). Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal prostřednictvím svého [anonymizováno] účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ [anonymizováno]“), přičemž žalobkyně peněžní prostředky na [anonymizováno] zaslala, až poté co byl z účtu odeslán tzv. [anonymizováno] poplatek, čímž došlo k ověření [anonymizováno] majitele [anonymizována dvě slova] výpisu proplacení smlouvy). Žalovaný však nehradil ničeho ([anonymizováno] čerpání, splátek a úhrad), a proto jej žalobkyně opakovaně upomínala ([anonymizováno] ze dne 1. 11. 2021; [anonymizováno] ze dne 19.12. 2021; [anonymizována dvě slova] ze dne 12. 5. 2022 vč. dokladu o odeslání ze dne 16. 5. 2022). Žalovaný opět neuhradil ničeho. 6. Po právní stránce soud věc zhodnotil následovně: 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existuje platný závazkový vztah založený smlouvou o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalovanému poskytnut [anonymizována dvě slova] ve výši 10 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit, a to v souladu s § 513 o. z. včetně příslušenství. Žalovaný neuhradil ničeho, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky, též zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 803 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.