5 C 179/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 18 512 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru, přičemž tato pohledávka byla žalobkyni postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a dosud nebyla žalovanou uhrazena. 2. Žalovaná (toho času ve výkonu trestu odnětí svobody) na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) reagovala podáním doručeným soudu dne 31. 1. 2023, ve kterém uvedla, že nárok uplatňovaný vůči ní žalobou neuznává, neboť žádnou smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně neuzavřela a současně vyslovila domněnku, že bankovní účet, jehož prostřednictvím byl daný úvěr čerpán, byl založen neznámou třetí osobou bez vědomí žalované. Soudu je však z jeho vlastní činnosti známo, že k majiteli předmětného bankovního účtu byl evidován občanský průkaz žalované a tento majitel byl v době uzavření smlouvy o úvěru jediným disponentem na předmětném účtu. Na další výzvu soudu k vyjádření ohledně vlastnictví daného bankovního účtu již žalovaná nereagovala. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nesdělila nesouhlas na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Dne 1. 7. 2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, přičemž součástí kontraktačního procesu bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaná smlouvu uzavřela provedením tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ účet žalované“) na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně [číslo] (Výpis z účtu [číslo]). Na základě smlouvy pak právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet žalované (Výpis z účtu [číslo]). Žalovaná se naopak zavázala poskytnutý úvěr splatit do 31. 7. 2021, a to včetně příslušenství (Smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaná však neuhradila ničeho, a to ani přes upomínky, jež jí právní předchůdce žalobkyně zasílal (Upomínka ze dne 14. 8. 2021; Opakovaná výzva k úhradě ze dne 23. 8. 2021; Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 31. 8. 2021), nejspíše také proto, že se od 26. 7. 2021 nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody. 6. Dne 8. 12. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek (dále jen„ rámcová smlouva“), na jejímž základě pak byly uzavírány jednotlivé dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. K dodatečnému prokázání postoupení pohledávek bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že o každém dílčím postoupení pohledávek bude vyhotoveno tzv. společné prohlášení obsahující seznam postupovaných pohledávek. Předmětná pohledávka za žalovanou byla na základě rámcové smlouvy právním předchůdcem žalobkyně postoupena ke dni 5. 1. 2022 na žalobkyni (Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována žalobkyní, a to dopisem ze dne 1. 2. 2022 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 vč. podacího archu ze dne 4. 2. 2022). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 18. 2. 2022; Výzva právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 8. 3. 2022; Výzva před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2022 vč. podacího archu ze dne 6. 6. 2022), avšak žalovaná opět neuhradila ničeho. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Úvodem soud konstatuje, že na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 9. V daném případě byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná zde vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., když smlouvu uzavírala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání a právní předchůdce žalobkyně zde vystupoval jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z., když smlouvu uzavíral v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosazení zisku. Svou povahou se tedy jedná o úvěr spotřebitelský, na který dopadá § 1810 a násl. o. z. a zákon. 10. Vzhledem k právě uvedenému měl právní předchůdce žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, přičemž úvěr mohl být žalované poskytnut pouze tehdy, pokud neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. V případě, že by byl úvěr poskytnut v rozporu s právě zmíněným ustanovením zákona, byla by dle § 87 odst. 1 zákona smlouva neplatná, k čemuž by soud měl povinnost přihlédnout i bez návrhu. Soud konstatuje, že v daném řízení nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jakýmkoli způsobem prověřoval bonitu žalované, a to přesto, že žaloba takové tvrzení obsahuje. Z toho důvodu soud na základě výše uvedených zákonných ustanovení shledal smlouvu absolutně neplatnou. 11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tak soud žalobkyni přiznal následující nároky: 12. V prvé řadě soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 Kč, jelikož tato částka představuje dosud nesplacenou jistinu úvěru. 13. Dále soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 8. 2021 do 5. 1. 2022 kapitalizovaný částkou 584,99 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč. 14. Důvodnost úroku z prodlení soud posoudil dle § 1958 odst. 1 o. z. dle kterého platí, že pokud je čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Soud sice shledal smlouvu absolutně neplatnou, avšak vzhledem k sjednanému datu splatnosti (31. 7. 2021) muselo být žalované zřejmé, že částku 16 000 Kč, o níž se bezdůvodně obohatila, musí do daného dne vydat. 15. Naopak pro absolutní neplatnost smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do částky 2 985 Kč sestávající z částky 2 512 Kč představující smluvní pokutu a z částky 473 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 786,50 Kč, přičemž tato částka představuje 72,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a soudního poplatku ve výši 200 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit na základě výroku IV. rozsudku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 512 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Výrok IV. je odůvodněn ust. Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků podle zák. č. 549/1991 Sb., když vzhledem ke skutečnosti, že elektronický platební rozkaz vydán nebyl, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek do výše stanovené Položkou 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku.