5 C 291/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 18. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 816 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jakožto poskytovatel uzavřela se žalovaným dne 4. 3. 2020 smlouvu o umístění sídla podnikání na adrese [adresa žalovaného], na jejímž základě byl žalovaný oprávněn umístit v prostorách nebytového prostoru své sídlo za účelem zápisu sídla podnikání žalovaného s účinností od 4. 3. 2020 do 3. 3. 2022, s automatickým prodlužováním o stejnou dobu, na kterou byla služba sjednána. Součástí smlouvy byla rovněž služba„ základní administrace pošty“. Dle smlouvy činila odměna poskytovatele za službu poskytnutí sídla podnikání a základní administrace pošty částku ve výši 5 976 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas, když do posledního dne aktuálně předplaceného období, tj. dne 3. 3. 2022, neuhradil dlužnou sjednané odměny za poskytování služby ve výši 5 976 Kč, proto je povinen dále uhradit částku 6 840 Kč (30 Kč za každý započatý den prodlení, a to od 4. 3. 2022). Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, přestože byl k její úhradě opakovaně vyzýván. Žalobkyně tak žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je zahraniční fyzickou osobou podnikající v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 63 ve spojení s čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Ze smlouvy o umístění sídla má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 4. 3. 2020, s odkazem na ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako společností. Na základě uvedené smlouvy byl žalovaný oprávněn umístit své sídlo na adrese [adresa žalovaného], a to zejména za účelem zápisu sídla společnosti do obchodního rejstříku s tím, že se nejedná o smlouvu nájemní opravňující žalovaného k faktickému užívání prostoru v předmětném domě. Smlouva vymezovala služby, které žalobkyně žalovanému poskytuje tak, že se jedná o poskytnutí sídla od 4. 3. 2020 do 3. 3. 2022, zahrnující mimo jiné povinnost poskytovatele umístit štítek obsahující obchodní údaje žalovaného na domě a základní administraci pošty. Dle čl. 3 se žalovaný zavázal uhradit odměnu za službu poskytnutí sídla podnikání a základní administrace pošty na dobu 24 měsíců v celkové výši 5 976 Kč. Dle čl. 3 smlouvy odměna za poskytnutí služeb dle čl. 3 smlouvy byla žalovaným uhrazena před podpisem smlouvy v hotovosti, k rukám žalobkyně převodem na účet žalobkyně, přičemž dle čl. 3 odměna za poskytnutí služeb na další období byla splatná k poslednímu dni aktuálně předplaceného období a v případě prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 30 Kč za každý započatý den prodlení. Dle čl. 4 smlouvy dostane-li se žalovaný do prodlení s plněním peněžitého závazku dle smlouvy, žalovaný je povinen uhradit žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, a to za každý započatý den prodlení. 7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 6. 2022 vč. poštovního podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Z výpisu z Registru ekonomických subjekt§ ČSÚ v ARES aktualizované ke dni 30. 9. 2022 měl žalovaný zapsáno místo podnikání na adrese [adresa žalovaného]. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Dle § 1746 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. z.“, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 11. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušení utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém. 12. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o umístění sídla, která svým obsahem odpovídá nepojmenované smlouvě ve smyslu ustanovení § 1746 o. z., na základě které vzniklo žalovanému právo umístit své sídlo na adresu [adresa žalovaného]. Žalovanému vznikla povinnost hradit odměnu za služby sjednané citovanou smlouvou ve výši 3 000 Kč za započaté tříměsíční období. Smlouva byla uzavřena od 4. 3. 2020 do 3. 3. 2022, s automatickým prodlužováním o stejnou dobu, na kterou byla služba sjednána. Práva a povinnosti účastníků smlouvy byla dle názoru soudu dostatečně určitě vymezena tak, aby mohl soud s přihlédnutím k ust. § 574 občanského zákoníku na danou smlouvu pohlížet jako na smlouvu platnou. V řízení nebylo prokázáno, že by byla smlouva ukončena. Jelikož žalovaný sjednanou odměnu za období od 4. 3. 2020 do 3. 3. 2022 neuhradil, vznikl žalobkyni nárok na úhradu odměny ve výši 5 976 Kč a dále pak v případě prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni i právo na smluvní pokutu ve výši 30 Kč za každý započatý den prodlení, když takto sjednanou smluvní pokutu soud shledal jako platně ujednanou ve smyslu ustanovení § 2048 o. z. Soud poukazuje na skutečnost, že se jedná o ujednání mezi podnikateli a žalovaný k výši sjednané smluvní pokuty ničeho nenamítal. Smluvní pokuta ve výši 30 Kč denně ode dne 4. 3. 2022 ke dni podání žaloby činí částku 6 840 Kč, tj. 228 dní prodlení. 13. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud přiznal žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o.z. také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. S ohledem na shora uvedené tak soud nároku žalobkyně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. toho rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 760 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 816 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 16. Lhůty k plnění ve výroku tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.