59 C 109/2023-61 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne [datum] domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru zaplacení částky ve výši 19 701,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách po 494 Kč počínaje od února 2017 s ujednaným úrokem 39,90 % ročně. Žalovaný však nehradil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení, a nehradil ani na základě výzvy k úhradě ze dne [datum], kterou žalovanému banka zaslala, načež banka využila svého práva a k tomuto dni zesplatnila celou dlužnou částku z úvěru. [příjmení] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které se žalobkyně stala novým věřitelem pohledávky za žalovaným, a to s účinností k datu [datum]. Tuto skutečnost banka oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. [příjmení], které se žalobkyně domáhá sestává z neuhrazené části jistiny ve výši 4 875,59 Kč, z dlužného obchodního úroku ve výši 649,67 Kč ke dni [datum], z neuhrazeného obchodního úroku z neuhrazené části jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši 6 955,33 Kč, z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která ke dni podání žaloby činí částku ve výši 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 699,61 Kč, a z neuhrazeného poplatku za poštovní upomínku ve výši 499 Kč. V souvislosti s těmito nároky žalobkyně žádá i obchodní úrok ve výši 39,90 % z dlužné jistiny a zákonné úroky z těchto částek. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud opakovaně jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: 4. [příjmení] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy banka poskytla žalovanému převodem na účet uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit bance poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 39,90 % ročně z poskytnuté částky ve 36 měsíčních splátkách po 481 Kč (celkem 17 179,02 Kč) splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2017. Žalovaný se rovněž zavázal hradit pojištění schopnosti žalovaného splácet ve výši 13 Kč měsíčně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky). Součástí smlouvy byla i ujednání o postizích v případě, kdy se dlužník dostane se splácením do prodlení, která v případě prodlení dlužníka opravňují zesplatnit celou dlužnou částku a sjednávají pro tento případ smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zároveň bylo účastníky ujednáno, že banka má nárok na poplatek za poštovní upomínku, kterou banka dlužníka v prodlení vyzvala k zaplacení dlužné částky. Před uzavřením smlouvy banka prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr a dospěla k závěru, že čisté příjmy klienta činí 15 000 Kč měsíčně, celkové měsíční náklady žalované činily dle výpočtu banky 10 969 Kč (životní náklady 3 410 Kč, náklady na bydlení 4 559 Kč, splátky ze stávajících úvěrů činily 3 000 Kč), volné zdroje žalovaného proto činily dle názoru banky 4 031 Kč. Na základě výše uvedených údajů provedla banka tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. [příjmení] prověřila, že žalovaný nebyly v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum], žádostí o úvěr). Po uzavření smlouvy žalovaný uhradil bance pouze částku 11 424,53 Kč, a to v období do konce roku [rok] (výpisy z účtu žalovaného za roky [rok] [číslo]). Žalovaný se tak dostal do prodlení s uhrazením zbývající dlužné částky ve výši 5 754,49 Kč, přičemž banka úvěr zesplatnila na základě ujednání smlouvy uzavřené mezi bankou a žalovaným (oznámením o zesplatnění ze dne [datum] včetně podacího archu). Po zesplatnění celého úvěru žalovaný rovněž neuhradil ničeho, načež banka postoupila pohledávku na žalobkyni s účinností k [datum] (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předávacím protokolem ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum], podacím archem ze stejného dne). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud postupoval v souladu s § 132 o.s.ř. 6. Shora popsaný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. [příjmení] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 39,90 % ročně z poskytnuté částky ve 36 měsíčních splátkách po 494 Kč (celkem 17 179,02 Kč). Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 48,18 %. [příjmení] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 13. Soud dospěl k závěru, že banka nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nedoložila podklady ke zkoumání příjmové a výdajové stránky klienta. [příjmení] zhodnotila příjmovou stránku úvěruschopnosti žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, zkoumání výdajové stránky se soudu rovněž jeví jako nedostatečné (vycházela z životního minima 3 410 Kč, nikoli skutečných výdajů žalované, náklady na bydlení 4 559 Kč jsou podezřele nízké, nejsou nijak doloženy). Poskytovatel úvěru má zkoumat reálné výdaje spotřebitele (plynoucí např. z předložených výpisů z účtů), k tomu však důkazy předloženy nebyly. Usnadňovat si (ne-li obcházet) takovýmto způsobem zákonnou povinnost nelze (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle něhož je sice možné využívat i veřejně dostupné informace, jako jsou údaje o životním a existenčním minimu, tyto je však nutné porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, ne pouze tvrzenými informacemi o jeho příjmech a výdajích). Jelikož banka nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, je již jen z tohoto důvodu smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Žalobkyně v této problematice odkazovala na rozsudek Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byla rovněž otázka zkoumání úvěruschopnosti dlužníka při poskytování spotřebitelského úvěru. V případě řešeným Vrchním soudem v Praze však při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka spatřuje zdejší soud významné rozdíly, kdy věřitel ověřoval příjmovou stránku klienta, zároveň si opatřil údaje o běžných výdajích klienta a ověřil sku