59 C 5/2023-13 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] z titulu neuhrazených televizních poplatků za období roku [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a v [anonymizováno] [rok] se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž jí vznikla povinnost hradit příslušné poplatky. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období roku [rok] - [rok] vždy [částka] [spisová značka]. Celková dlužná částka tak činí [částka] ([anonymizováno] měsíců x [částka]) a žalovaná ji neuhradila ani přes opakované výzvy žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Soud věc posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“). Podle výše citovaných ustanovení se osoba, která vlastní televizní přijímač, stává poplatníkem televizního poplatku ve výši [částka] měsíčně. Tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Žalovaná dlužnou částku ve výši [částka] přes výzvy žalobkyně nezaplatila, žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat tuto částku u soudu dle § 10 zákona. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se do prodlení s jednotlivými platbami dostal vždy den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni [datum] (tj. ke dni podání žaloby) činí [částka]. Ohledně doby prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně v souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario. 7. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a žalovanou částku vč. úroků z prodlení žalobkyni přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši [částka] ([anonymizováno] úkony x [částka]). Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení, neboť v souladu s nálezem [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, dospěl k závěru, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.