59 C 58/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37 002 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok [rok] v souvislosti s užíváním bytové jednotky [číslo] (dále jen„ bytová jednotka“) a garážového stání [číslo] (dále jen„ garáž“) v domě [adresa], k.ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ bytový dům“). Žalovaný na shora uvedené vyúčtování neuhradil ničeho, ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek a poskytovatelem služeb (výpis z OR, výpis z KN). Žalovaný je vlastníkem jednotky a příjemcem služeb (výpis z KN). E-mailem ze dne [datum] zaslal žalobce žalovanému vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok [rok] ve výši 37 002 Kč (vyúčtování za rok [rok], e-mail ze dne [datum]). Žalovaný na shora uvedené vyúčtování neuhradil ničeho, ani na základě předžalobní výzvy (předžalobní výzva ze dne [datum], včetně potvrzení o odeslání). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1180 a §1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, neboť žalobce vyúčtoval a doručil žalovanému vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a žalovaný nezaplatil ničeho. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 865,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 851 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 002 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 310 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 450 Kč ve výši 1 564,50 Kč.