6 C 311/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala touto smlouvou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 16 960 Kč (představující půjčku ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni nehradila řádně a včas, smlouva tak zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. [datum]. Žalovaná uhradila částku ve výši 6 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 10 560 Kč, avšak v souladu s ustanovením čl. 5 smluvních podmínek bylo plnění žalované alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu, tzn. že žalované zbyla k úhradě jistina ve výši 10 000 Kč a nedoplatek kapitalizovaného úroku ve výši 560 Kč. Dne [datum] došlo mezi přechodným věřitelem [anonymizována tři slova] a žalobkyní [název žalobkyně] k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaná neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze na výzvu soudu uvedla, že jednání se účastnit nechce. 3. Žalobkyně je společnost se sídlem v [anonymizována dvě slova], žalovaná je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána článkem [anonymizováno] odst. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum]. 4. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila. 5. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Z předložených listinných důkazů plyne následující skutkový stav. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku splácet v týdenních splátkách po 320 Kč (prokázáno Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum] vč. smluvních podmínek). Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek nejprve postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně dne [datum] na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byla žalovaná informována dopisem odeslaným dne [datum] (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy seznamu postoupených pohledávek, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu ze dne [datum]). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak do doby podání žalobního návrhu uhradila pouze částku ve výši 6 400 Kč (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu ze dne [datum], potvrzením platby ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila. 7. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do [datum], a to zák. č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni aplikuje rovněž zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 10 000 Kč, již se žalovaná zavázala splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů. 9. V posuzovaném případě bylo v čl. 1 smluvních podmínek uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 53 splátkách činí 206,8 %. Skutečná výše RPSN činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 219,34 % (včetně všech poplatků). Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v říjnu 2007 13,23 % (průměrná úroková sazba pak činila 12,65 % ročně). Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 16násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. (srov. judikaturu [název soudu], podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nikoli 16násobkem - rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). 10. Žalobkyně nadto nemá nárok na úhradu poplatku, neboť ze smlouvy ani smluvních podmínek není zřejmé, za jakým účelem je tento poplatek požadován. Z úřední činnosti soudu je zřejmé, že v jiných spotřebitelských smlouvách právní předchůdce žalobkyně tyto poplatky požaduje k zajištění administrativní činnosti provoz zákaznické infolinky, případně vyhotovení duplikátu karty splátek. Žalobkyně tedy na spotřebitele přenáší své provozní náklady, jež si jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (tedy z úroků za poskytnutí úvěru). V daném případě náklady na straně žalobkyně ani nevznikly a částka, kterou žalobkyně požaduje na souhrnném poplatku je tak zjevně nepřiměřená a zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K ujednanému souhrnnému poplatku proto soud nepřihlíží. 11. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 an. obč. zák. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 10 000 Kč. Žalovaná však částku ve výši 6 400 Kč již uhradila. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl pouze co do rozsahu nesplacené části jistiny ve výši 3 600 Kč. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. 12. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež bylo žalované odesláno na její korespondenční adresu dne [datum]. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne [datum], přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – dnem následujícím po uplynutí lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od [datum]. Žalobkyně má proto nárok na zákonné úroky z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí je soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše. 13. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], s