7 C 128/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28.4.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 587 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 23.4.2022 Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě, ještě téhož dne žalovanému poskytla částku 17 200 Kč (jistina), kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, poplatku za uzavření smlouvy v částce 5 591 Kč, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč (za zaslání 5 upomínek po 500 Kč dle čl. 2 Smlouvy a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 200 Kč (dle čl. 2 Smlouvy). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 4. Mezi účastníky byla dne 23.4.2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 200 Kč, kterou žalovanému vyplatila téhož dne (Smlouva ze dne 23.4.2022; Výpis z účtu žalobkyně). Žalovaný se tuto částku zavázal splatit do 23.5.2022 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v částce 5 591 Kč. Pro případ, že by žalovaný tomuto svému závazku nedostál, byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a též povinnost žalovaného uhradit žalobkyni případné náklady spojené s uplatněním pohledávky dle sazebníku, jenž je součástí Smlouvy a zákonný úrok z prodlení (Smlouva ze dne 23.4.2022). 5. Žalovaný však neuhradil ničeho, a proto jej žalobkyně opakovaně upomínala o zaplacení dlužné částky (Upomínka ze dne 30.5.2022, 6.6.2022, 13.6.2022, 22.6.2022, 7.7.2022). Žalovaný však opět neuhradil ničeho. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že:„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém“, přičemž § 2049 o. z. navíc stanoví, že:„ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.“ 9. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem“, přičemž„ zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.“ 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že:„ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky (žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 17 200 Kč, kterou měl vrátit do 23.5.2022. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 14. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z. 15. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). 16. Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5.591 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. 17. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 18. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 500 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 19. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl. 20. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 344 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 144 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.