7 C 150/2022-47 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 9. 8. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 58 203,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 22. 6. 2020, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], Malta (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně i mimo jiné jdoucí pohledávky za žalovanou v tomto řízení požaduje částku 58 203,83 Kč představující jistinu ve výši 40 492,10 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a částku 16 961,73 Kč představující úrok za období čerpání úvěru. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, že načerpala celkem částku 209 706,15 Kč a na splátkách předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 183 200 Kč. Žalovaná nerozporuje, že celkovou poskytnutou částku předchůdkyni žalobkyně neuhradila, ale nesouhlasí s výší úroků. Rozdíl mezi částkou, kterou načerpala a částkou, kterou ještě neuhradila by žalovaná ráda uhradila ve formě měsíčních splátek. Dále pak žalovaná uvedla, že se domnívá, že výše RPSN odporuje dobrým mravům a je nepřiměřeně vysoká a současně předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované, která se domnívá coby spotřebitel, že tím je smlouva o úvěru neplatná. 3. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a jednal bez účasti žalobkyně, která se z nařízeného ústního jednání omluvila dne 16. 2. 2023. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], Malta coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 22. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 22. 6. 2020, obchodní podmínky, standartní informace o spotřebitelském úvěru), na základě, které poskytla žalované úvěrový limit do částky 80 000 Kč Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala uhradit minimální splátku ve výši 12,50% nesplaceného úvěru. RPSN bylo sjednáno ve výši 262,91%, dále pak byly ve smlouvě sjednány poplatky ve výši 12,50% z čerpané částky úvěru. Žalovaná čerpala od předchůdkyně žalobkyně dne 16. 9. 2021 částku 28 800 Kč, dne 29. 6. 2021 částku 13 000 Kč, dne 31. 5. 2021 částku 30 500 Kč, dne 30. 3. 2021 částku 20 500 Kč, dne 24. 2. 2021 částku 20 500 Kč, dne 16. 2. 2021 částku 20 500 Kč, dne 27. 1. 2021 částku 20 500 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 10 500 Kč, dne 9. 10. 2020 částku 10 500 Kč, dne 22. 9. 2020 částku 10 000 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 4 400 Kč a dne 22. 6. 2020 částku 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o povedené platbě). Dle tvrzení žalobkyně i žalované žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 183 199,37 Kč (prokázáno z výpisu). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy (Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, kde je označena pohledávka ref. [číslo] za žalovanou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 3. 2022, kde je uvedeno, že po sečtení všech nákladů a sankcí zbývá žalované k tomuto dni k zaplacení částka 58 203,83 Kč (Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022, včetně podacího lístku). Právní zástupce žalobkyně zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 16. 3. 2022 (výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 3. 2022, včetně podacího lístku). Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2022 sdělila, že byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], na základě, nichž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo jí tak vyhověno žádosti o úvěr, k tomu však nenavrhla žalobkyně žádných dalších důkazů, kdy dále uvedla, že nedisponuje ani žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které žalovaná mohla čerpat až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. 15. [právnická osoba] zde vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 16. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy bylo povinností předchůdkyně žalobkyně posoudit schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu § 86 a § 87 zákona. Žalobkyně však v doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2022 a ze dne 1. 2. 2023 výslovně sdělila, že byla žalovaná lustrován z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], na základě, nichž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo mu tak vyhověno žádosti o úvěr, k tomu však nenavrhla žalobkyně žádných dalších důkazů, kdy dále uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 86 a § 87 zákona řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, což činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou. 17. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka], ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další)