8 C 56/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu kupní smlouvy, když si žalovaná u žalobkyně objednala zboží – náplně do elektronických cigaret v hodnotě 11 011 Kč včetně DPH. Za tyto objednávky byly žalované žalobkyní vystaveny faktury [číslo] ze dne 9. 8. 2022 se splatností ke dni 16. 8. 2022 a [číslo] ze dne 5. 9. 2022 se splatností ke dni 12. 9. 2022. Žalobkyně dne 10. 8. 2022 a dne 5. 9. 2022 odeslala žalované objednané zboží prostřednictvím poštovních služeb na adresu uvedenou žalovanou, kde bylo zboží žalovanou převzato. Žalovaná však ve lhůtě splatnosti ani po výzvách žalobkyně, včetně upomínky předžalobní, za nákup zboží dlužnou částku neuhradila. 3. Usnesením ze dne 13. 3. 2023, č.j. [číslo jednací] soud žalovanou v souladu s ust. § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 4. Dne 24. 3. 2023 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované fikcí do datové schránky v souladu s ust. 114b odst. 4 věta 2. za středníkem o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok z titulu kupní smlouvy dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). 6. Pokud žalovaná dlužnou částku nezaplatila, dostala se následující den do prodlení se zaplacením ve smyslu § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle ustanovení § 1970 o.z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení zákonného úroku z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 824,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 011 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.