9 C 165/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 9. 2. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 26 103 Kč s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 6. 11. 2021 smlouvu o zápůjčce na částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 8 550 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 12. 2. 2022. Zápůjčka byla žalovanému vyplacena téhož dne na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ke dni podání žaloby splatil žalovaný žalobkyni částku 2 412 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny úvěru ve výši 23 550 Kč (jistina a poplatek), příslušenství - nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení od 13. 2. 2022, a smluvní pokuty ve výši 2 553 Kč odpovídající sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky 15 000 Kč od 13. 2. 2022 do 10. 1. 2023, tj. 4 965 Kč, snížené o částečnou úhradu žalovaného 2 412 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a usnesení s výzvou vyjádřit se k žalobě ze dne 10. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], doručeny dle § 49 odst. 2, 4 a § 50l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) dne 12. 6. 2023. Předvolání na jednání dne 18. 10. 2023 bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 21. 8. 2023. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila v podání zdejšímu soudu doručeném dne 18. 9. 2023, kdy zároveň soud nepožádala o odročení, jakož i v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 6. 11. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal splatit i poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 550 Kč, a to ve třech splátkách (7 850 Kč do třicátého dne od poskytnutí zápůjčky, 7 850 Kč do šedesátého druhého dne od poskytnutí zápůjčky, 7 850 Kč do devadesátého třetího dne od poskytnutí zápůjčky). Roční procentní sazba nákladů činila 1 485 %, celková částka, kterou měl žalovaný splatit činila 23 550 Kč. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Smlouvu a obchodní podmínky žalovaný podepsal pomocí [příjmení] kódu [číslo] (smlouva o zápůjčce ze dne 6. 11. 2021, všeobecné obchodní podmínky). Téhož dne odeslala žalobkyně žalovanému na jeho účet [číslo] [bankovní účet] částku 15 000 Kč pod [variabilní symbol] (výpis denního pohybu na účtu u Komerční banky majitele [anonymizována dvě slova], sdělení Komerční banky). Dne 9. 1. 2022 a 20. 1. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému upomínku k uhrazení dlužné částky (viz upomínka ze dne 9. 1. 2022 a 20. 1. 2022). Dne 8. 2. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému dopis s oznámením o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dluhu a následně jej výzvou ze dne 17. 2. 2022 opakovaně vyzvala k úhradě dluhu (výzva ze dne 8. 2. 2022 a 17. 2. 2022). Žalobkyně rovněž zaslala žalovanému dne 15. 11. 2022 předžalobní upomínku, kdy jej vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 11. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne). 4. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit, kromě jistiny úvěru, rovněž poplatek ve výši 8 550 Kč, celkem tak částku 23 550 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 16. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 1 485 %. Z databáze [příjmení] se podává, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činily v rozhodném období měsíce listopadu 2021 7,68 %. Ve smlouvě je tak RPSN více něž 193x větší oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 193násobkem. 17. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 12 588 Kč (15 000 Kč – 2 412 Kč, které dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalovaného směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění (ve které je uvedeno, že má být hrazeno do tří pracovních dnů), a to dle předžalobní výzvy, která byla dána k poštovní přepravě dne 15. 11. 2022 ve smyslu § 573 o. z. je doručena třetí pracovní den, tedy 18. 11. 2022 plus tři dny k plnění, žalovaný je v prodlení od 22. 11. 2022, a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem II. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodu popsaných výše, žalobu zamítl, kdy žalobkyni nesvěd