9 C 195/2022-63 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 109 910 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27. 5. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 87 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 48 splátkách ve výši 4 502 Kč splatných k 25. dni v měsíci, dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení o schválení úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok 54,82 % p.a. Žalovaný uhradil do data zesplatnění dne 24. 6. 2021 částku 4 502 Kč; dne 23. 7. 2021 částku 5 402 Kč; dne 25. 8. 2021 částku 4 502 Kč; dne 24. 9. 2021 částku 4 502 Kč; dne 25. 10. 2021 částku 4 502 Kč; dne 25. 11. 2021 částku 4 502 Kč; 23. 12. 2021 částku 4 502 Kč; dne 25. 1. 2022 částku 4 502 Kč; dne 25. 2. 2022 částku 4 502 Kč; dne 10. 5. 2022 částku 4 550 Kč (45 068 Kč) splátku 4 452 Kč. Žalobkyně se dále domáhá smluvních pokut dle bodu 6.1. Smlouvy ve výši 1 497 Kč, nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně za každý den prodlení s úhradou jistiny od 1. 7. 2022 do vyhotovení žaloby ve výši 16 446 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu dle usnesení ze dne 11. 1. 2023, č.j. [číslo jednací] nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno na den 24. 5. 2023 ústní jednání, ke kterému byl žalovaný řádně obeslán a bez omluvy se nedostavil, věc tak byla projednána za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že [právnická osoba], coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu) uzavřel s žalovaným, prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, kdy žalovanému byl systémem ověření vygenerován jedinečný kód (Podpis na dálku), dne 27.05.2021 Smlouvu o úvěru a dodatku [číslo] (Smlouvou, Oznámením o schválení úvěru, Splátkovým kalendářem ke Smlouvě, Kartou klienta, Předsmluvním formulářem, prohlášením klienta, Dodatkem [číslo] ke Smlouvě, kopii OP žalovaného). Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 87 000 Kč převodem na bankovní účet (Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu, kartou klienta, výpisem z účtu žalovaného). Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě 48 měsíčních splátek 4 502 Kč, celková částka k zaplacení 216 096 Kč, RPSN 71,11 % (Smlouvou o úvěru [číslo] Dodatkem [číslo] Oznámením o schválení úvěru, Předsmluvní formulář). Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za září 2020 s počátečním zůstatkem – 911,83 Kč a konečným zůstatkem 36 211,83 Kč, vyžádala si výpis z registru [příjmení] na žalovaného (výpis z účtu 09/ 2020, registr [příjmení], Prohlášení klienta, Hodnocení klienta). Žalovaný uhradil po uzavření smlouvy 45 068 Kč ([příjmení] klienta). S ohledem na porušení povinnosti hradit splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně k výzvám k úhradě a následnému zesplatnění úvěru (Výzvou ze dne 25. 4. 2022, ze dne 26. 5. 2022, ze dne 27. 6. 2022, Oznámením ze dne 29. 6. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (předžalobní upomínkou ze dne 7. 12. 2022, podacím lístkem z téhož dne). 5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které, [právnická osoba], poskytla žalovanému částku 87 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit [právnická osoba], za poskytnutí úvěru celkovou částku 216 096 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 502 Kč [právnická osoba] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 17. Dle soudu [právnická osoba] nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, neboť z hodnocení klienta vyplývá, že při příjmu 14 140 Kč a výdajích 7 260 Kč (3 400 Kč na bydlení a 3 860 Kč (životní minimum), zbývá žalovanému rezerva 5 880 Kč, kdy splátka dle smlouvy činí 4 502 Kč a žalovanému by tak zbyla částka 1 378 Kč, což není částka, za kterou se spolu s životním minimem dá měsíčně normálně vyžít a je zřejmé, že žalovaný není s to unést další závazek. Dále žalobkyně měla k dispozici pouze výpis z bankovního účtu žalovaného ze září 2020, a nikoliv z období předcházejícího uzavření smlouvy. 18. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 19. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 71,11 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2021 v květnu 7,66 %. Ve smlouvě byla tedy více než 9,28násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 9násobkem. 20. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 41 932 Kč (87 000 – 45 068). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalovaného směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. 21. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, a to dle předžalobní upomínky, která byla dána k poštovní přepravě 7. 12. 2022, do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 15 kalendářníc