9 C 299/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 14. 3. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 13 802 Kč s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně k odůvodnění dále uvedla, že žalovaný, coby vlastník / provozovatel nákladního automobilu do 3,5 t, [registrační značka] který je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, neměl od 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli pro něj tato povinnost vyplývala z ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobkyni dle ust. § 4 odst. 1 citovaného zákona vznikl nárok na příspěvek splatný ke dni 15. 3. 2020, tj. po uplynutí nejméně 30-ti denní lhůty od doručení výzvy k zaplacení příspěvku, kdy tato výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 1. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a požadovaný příspěvek neuhradil, vyzvala jej žalobkyně k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhá částky ve výši 13 502 Kč představující příspěvek a dále částky ve výši 300 Kč představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nejedná se o věc vypočtenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření se k soudem zamýšlenému rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), bylo ve věci postupováno podle § 115a o. s. ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný je počínaje dnem 30. 6. 2015 vlastníkem / provozovatelem nákladního automobilu tovární značky VW, typu [anonymizováno], [registrační značka] (Sdělením Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravně správních činností, Oddělení evidence motorových a přípojných vozidel a odbavování občanů ze dne 6. 9. 2023, Přihláškou k registraci vozidla do registru silničních vozidel ze dne 30. 6. 2015). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP výzvou ze dne 30. 1. 2020 odeslanou téhož dne (Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 30. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu dlužné částky upozorněním na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP (Upozorněním na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 4. 2020). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 2. 2023 odeslanou následujícího dne (Předžalobní upomínkou ze dne 20. 2. 2023 včetně podacího lístku s datem 21. 2. 2023). 5. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto: 6. Dle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Dle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Dle ust. § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 10. Dle ust. § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [obec] kanceláře pojistitelů, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [obec] kanceláři pojistitelů okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [obec] kanceláře pojistitelů uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [obec] kanceláře pojistitelů u soudu. 11. Dle ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. 12. Dle ust. § 2a Vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 13. Dle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud má za prokázané, že žalovaný byl počínaje dnem 30. 6. 2015 vlastníkem / provozovatelem nákladního automobilu tovární značky VW, typu [anonymizováno], [registrační značka] přičemž v období od 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019 porušil povinnost pro něj vyplývající z ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když k tomuto vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobkyni v souladu s ust. § 4 odst. 1 citovaného zákona vzniklo právo po něm požadovat příspěvek do garančního fondu za každý den porušení shora uvedené povinnosti. Nárok žalobkyně v rozsahu co do částky 13 502 Kč představující předmětný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, jakož i její nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ust. § 2a Vyhlášky ve spojení s ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, soud proto shledal důvodným. Žalobkyni vzniklo též právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, kdy měl být příspěvek do garančního fondu uhrazen. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 802 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149