6 C 259/2024-47 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 4. 7. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou označili jako „smlouvu o spotřebitelském úvěru“ (dále též jen „smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měl povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 244 Kč. Úroková sazba byla mezi účastníky řízení sjednána ve výši 21,69 % p.a. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, byla mu proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaný nereagoval. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 101 804,30 Kč (sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 48 969,20 Kč a poplatku ve výši 52 835,10 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 671,63 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 192,69 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 48 969,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a z úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 48 969,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, a v dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 4. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 244 Kč až do úplného splacení, kdy poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2023 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2021 a výpisem obchodního rejstříku žalobkyně). Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,69 % p.a. Žalovaný v rámci smlouvy nebyl pojištěn. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že jeho hlavní příjem plyne ze starobního důchodu a činí 5 956 Kč čistého, jeho další příjem činí 7 889 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 5 500 Kč měsíčně. V položce ostatních splátek uvedl 0 Kč. Svá tvrzení prokázal výměrem důchodu od 10. 12. 2020 a poštovními útržky z května a června 2021 (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 7. 2021, oznámením , právnická osoba, ze dne 8. 6. 2015, oznámením , právnická osoba, ze dne 10. 12. 2020, rozhodnutím Sociálné poišťovny ze dne 31. 3. 2021, poštovní poukázkou ze dne). Žalovaný má svůj bankovní účet vedený u společnosti , právnická osoba, . (prokázáno smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřenou mezi žalovaným a společností , právnická osoba, .). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 50 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil částku ve výši 5 250 Kč (prokázáno tabulkou umoření).6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 21. 9. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vč. seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku ze dne 27. 10. 2023).7. Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala dne 15. 2. 2024 též předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024, včetně podacího archu z téhož dne).8. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.17. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy úvěruschopný. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl, že je starobním důchodcem a disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši 13 843 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje mají činit 5 500 Kč. Taková částka nemůže zahrnovat veškeré měsíční výdaje žalovaného, když za tuto částku by jen stěží mohl zaplatit náklady na bydlení a stravu, jakož i další náklady nezbytně nutné k vyžití. Z toho mělo právní předchůdkyni žalobkyně vyplynout, že žalovaný jí zjevně neposkytuje pravdivé a úplné informace, a měla si tak lépe ověřit skutečnou finanční situaci žalovaného. Faktické příjmy a výdaje žalovaného proto soud nemá za prokázané. Soud uzavřel, že v ří