12 C 101/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 14. 12. 2012 nájemní smlouvu, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2018, na základě které poskytla žalované k dočasnému užívání byt č. , hodnota, v 2. nadzemním podlaží domu č. p. 486 na adrese , adresa, , zatímco žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané měsíční nájemné a zálohy na služby. Žalovaná se však ocitla v prodlení, když sjednané nájemné a zálohy na služby nehradila řádně a včas, přičemž dluh za období od listopadu 2024 do května 2025 činil částku , částka, . Na tento dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradila, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 14. 12. 2012 smlouvu označenou jako smlouva o nájmu (dále jen „smlouva“), na základě které přenechala žalované k užívání byt č. , hodnota, ve 2. nadzemním podlaží budovy na adrese , adresa, , a to na dobu neurčitou. Žalovaná se na oplátku zavázala platit měsíční sjednané nájemné dle evidenčního listu a zálohy na služby, jejichž výše činila od července 2024 částku , částka, měsíčně. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit případné nedoplatky z vyúčtování energií (nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, evidenčním listem platným od 1. 7. 2024). Dne 12. 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby prostřednictvím svého právního zástupce (výzvou ze dne 12. 2. 2025). Dne 16. 4. 2025 žalobkyně vypověděla žalované smlouvu ze dne 14. 12. 2012, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby za dobu nejméně 3 měsíců, a to od července 2023 do března 2025 s tím, že celková dlužná částka činila , částka, (usnesením žalobkyně ze dne 16. 4. 2025, výpovědí včetně doručenky). Za období od listopadu 2024 do května 2025 činil dluh žalované částku , částka, (kontem uživatele ze dne 11. 6. 2025) Dne 14. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby předžalobní upomínkou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2025 včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh něčeho uhradila.5. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala, jako pronajímatel, přenechat žalované, jako nájemci, věc (v tomto případě bytovou jednotku) k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala za to žalobkyni platit nájemné a nedoplatky vyúčtování služeb. Žalovaná však nájemné a služby ve shora uvedeném rozsahu neuhradila. Nájemní smlouva byla vypovězena v souladu s § 2291 odst. 1) o. z. žalobkyní dne 16. 4. 2025 bez výpovědní doby, avšak žalovaná po skončení nájmu pokračovala v užívání bytu, aniž by žalobkyni hradila nájemné či zálohy na služby. Žalovaná se proto bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 o. z., čímž jí vznikla povinnost vydat žalobkyni, oč se obohatila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatků na nájemném a vyúčtování služeb a vydání bezdůvodného obohacení o celkové výši , částka, výzvou i předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná k dnešnímu dni na svůj dluh ničeho neuhradila. Soud tak žalobkyni tuto částku ve výroku I. přiznal.7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná svůj dluh neplnila řádně a včas, tj. ve lhůtách stanovených ve výzvách žalobkyně, dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, a to náhrada nákladů řízení však účelně vynaložených. Žalobkyně je městskou částí, jednotkou místní samosprávy územně členěného statutárního města Prahy, která je povinna spravovat svěřený i vlastní majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je přitom vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není zde proto zásadně důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, kterým je advokát (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. III. , Anonymizováno, ; nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. , Anonymizováno, ; nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. , Anonymizováno, ). Není tím však vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o vyklizení bytu. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné shledat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené.9. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši , částka, , neboť se jedná o náklad nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu a paušální náhradu, jež by byla žalobkyni přiznána za jednotlivé procesní úkony jako účastníku bez právního zastoupení, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Tato částka přitom činí , částka, a odpovídá dvěma paušálním náhradám po , částka, připadajícím na předžalobní výzvu k plnění a na sepsání návrhu ve věci samé, a to v souladu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 shora citované vyhlášky. Celkem tak soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.10. Lhůta ke splnění povinnosti uložené rozsudkem byla určena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a platební místo pro náhradu nákladů řízení k rukám advokáta stanoví § 149 odst. 1 o. s. ř.