7 C 7/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 o. s. ř.Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu kupní smlouvy ze dne , datum, č., hodnota, , kdy žalovaná se zavázala dodat žalobkyni , Anonymizováno, .Platebním rozkazem ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.Dne , datum, žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřila, když pouze uvedla, že z dlužné částky byla již uhrazena částka , částka, . Ničeho dalšího k uplatněnému nároku žalobkyně neuvedla. Soud proto považoval jeho vyjádření za nedostatečné. „Žalovaný zabrání fikci uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. tím, že ve včasném vyjádření vylíčí skutečnosti tak, aby bylo zřejmé, kterým žalobním tvrzením a jakou skutkovou verzí jim oponuje, nebo jaké skutečnosti ke své obraně samostatně uplatňuje. Pokud žalovaný uvede jen povšechná odmítnutí žalobcových tvrzení bez konkrétních vysvětlení, anebo jen námitky procesní povahy, nedostojí požadavku uloženému mu výzvou“ (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, ). Lhůta k vyjádření ve věci proto marně uplynula dnem , datum, a žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu, kromě procesní námitky, že uhradila částku , částka, a že částka neodpovídá skutečnosti, neuvedla ničeho dalšího.K výzvě soudu sdělila žalobkyně, že žalovaná žalobkyni na dluh uhradila částku , částka, , co do zbytku žalovaná neuhradila ničeho. Ohledně částky , částka, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud ohledně tého částky řízení dle ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil.S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 44,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,78 % za situace, kdy částka , částka, byla uhrazena již před zahájením tohoto řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .