8 C 160/2024-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 5. 2024 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 45 562,08 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 30. 10. 2008 uzavřel žalobce s žalovanou dohodu o uznání dluhu s rozhodčí doložkou, která navazovala na smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2007, kterou žalobce uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, Dle této smlouvy poplatek za půjčení jistiny 35 000 Kč činil 33 248 Kč, výše úroků dosahovala 98,65 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý den prodlení, což odpovídá úroku 208,60 % ročně. , adresa, po uzavření smlouvy tak činil dluh částku 106 296 Kč. Smlouva byla zajištěna blankosměnkou. Následně bylo zahájeno exekuční řízení dle rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 6. 2009, č.j. , Anonymizováno, . Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, (exekuce u něho vedena pod sp. zn. , Anonymizováno, . Plnění bylo vymoženo srážkami ze mzdy. Dne 2. 11. 2020 podal žalobce návrh na zastavení a odklad exekuce pro nepřípustnost exekutorovi , tituly před jménem, , jméno FO, , který pak z důvodu nesouhlasu oprávněného (žalované) postoupil návrh Okresnímu soudu ve , adresa, . Dne 7. 4. 2021 vydal Okresní soud ve , adresa, usnesení, č.j. , Anonymizováno, , kterým rozhodl, že exekuce nařízená pověřením Okresního soudu ve , adresa, ze dne 17. 7. 2009, č.j. , Anonymizováno, , se zastavuje. V usnesení tento soud konstatoval, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti ve světle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. , Anonymizováno, . Do okamžiku zastavení exekuce byla vymožena částka ve výši 144 939,58 Kč. Z tohoto plnění byla částka ve výši 119 121,58 Kč vyplacena soudním exekutorem ve prospěch žalované. Částka ve výši 25 818 Kč byla vrácena soudním exekutorem zpět na účet povinného dne 12. 8. 2021 (neoprávněně deponované plnění na náklady exekutora). Žalovaná jako oprávněný nevyplatila žalobci ničeho. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 45 562,08 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalobce zohlednil jistinu původní úvěrové smlouvy ve výši 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od 19. 7. 2007 do 26. 5. 2021 z dané částky ve výši 38 559,50 Kč. Žalovaná však tuto částku nezaplatila ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok považuje za promlčený zcela a uplatňuje námitku promlčení. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 26. 5. 2021. Tímto dnem nejpozději se žalobce dozvěděl, že exekuce proti němu do té doby vedená, je neoprávněná z důvodu vadnosti – neplatnosti smlouvy o půjčce. Žalovaná je toho názoru, že právní úprava smluv – o půjčce i smlouvy o uznání dluhu – a též i bezdůvodného obohacení, pakliže jsou smlouvy neplatné, se řídí tzv. starým občanským zákoníkem (zákon č. 40/1964 Sb.), v němž promlčecí lhůta bezdůvodného obohacení byla v § 107 dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil, což bylo v daném případě nejpozději 26. 5. 2021, zatímco žaloba byla podána dne 24. 5. 2024. K tomu poukazuje na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). a § 3036 o.z. Navrhuje proto žalobu zamítnout.3. Žalobce se k vyjádření žalované vyjádřil replikou, v níž uvedl, že námitka promlčení nebyla vznesena žalovanou po uplynutí promlčecí lhůty, a že jeho právo z bezdůvodného obohacení nebylo v době podání žaloby promlčeno. Právní předpis, který lze dle názoru žalobce aplikovat na promlčení v případě bezdůvodného obohacení je nový občanský zákoník (o.z.), a to zejména ustanovení § 621 a § 629. Aby bylo možné určit, jakou právní úpravou se bezdůvodné obohacení a jeho promlčení řídí, je podstatné, od kdy je na plnění možné pohlížet jako na bezdůvodné obohacení. Dle názoru žalobce se tento okamžik pojí s právní mocí usnesení o zastavení exekuce, neboť to je moment, kdy odpadl důvod k plnění oprávněnému povinným. K tomu poukázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, . Právním důvodem, pro který oprávněný (žalovaná) získával od exekutora plnění z postiženého majetku povinného, je exekuce samotná, nikoli smlouva o půjčce, dohoda o uznání dluhu či rozhodčí nález. Po dobu, po kterou exekuce trvala, přetrvával právní důvod, pro který náleželo plnění, důvod plnění odpadl zastavením exekuce. Dále žalobce poukázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. 1. 2024, který stanovil, že je v rozporu s unijním právem, když se dle výkladu vnitrostátního práva u spotřebitelova práva na vrácení plnění získaného podnikatelem zneužívajícím ustanovení váže počátek promlčecí lhůty na okamžik, kdy se spotřebitel dozví o relevantních skutečnostech, aniž je relevantní, zda spotřebitel má vědomost o právním posouzení těchto skutečností. V této věci se uplatní nový o.z., kdy subjektivní promlčecí lhůta je tříletá a objektivní promlčecí lhůta desetiletá, obě běží ode dne právní moci usnesení, tj. momentu, kdy se žalobce dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení. Žaloba podaná dne 24. 5. 2024 byla podána řádně a včas, a to před uplynutím promlčecí lhůty.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.5. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s původním věřitelem (žalovaná je právní nástupce) , právnická osoba, dne 18. 7. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě původní věřitel žalobci poskytl půjčku ve výši 35 000 Kč s tím, že žalobce zaplatí souhrnný poplatek 33 248 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 792 Kč počínaje dnem 3 792 Kč. Dle smluvních podmínek činí RPSN 161,5 %. Půjčka byla zajištěna blankosměnkou. Pro případ nedodržení podmínek žalobce měl zaplatit smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den následující po dni, kdy došlo k porušení podmínek. Dále byly sjednány náklady spojené s vymáháním dlužných částek.6. Z dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání bylo zjištěno, že žalobce dne 30. 10. 2008 svůj dluh vůči žalované písemně uznal co do důvodu a výše s tím, že bylo dohodnuto, že žalobce uhradí celkovou částku ve výši 100 000 Kč v 20 splátkách ve výši nejméně 5 000 Kč k 15. dni v měsíci. Pokud tak učiní, zbytek dluhu a smluvní pokuty se mu promíjí (celkový dluh činil 106 296 Kč). Ve dohodě byla sjednána rozhodčí doložka, kdy rozhodcem pro spory plynoucí z dohody byla určena , tituly před jménem, , jméno FO, .7. Z rozhodčího nálezu soud zjistil, že dne 18. 6. 2009 vydal rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodčí nález, kterým byla žalobci stanovena povinnost uhradit žalované 154 096 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně ode dne 26. 5. 2009 do zaplacení jistiny v částce 45 496 Kč a náhradu nákladů řízení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 29. 6. 2009.8. Z návrhu na zastavení a odklad exekuce z 2. 11. 2020 a usnesení Okresního soudu ve , adresa, , č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobce jako povinný podal návrh na zastavení exekuce, kterému bylo vyhověno a exekuce byla s právní mocí ke dni 26. 5. 2021 zastavena. Soud totiž shledal dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání absolutně neplatnou dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb. pro rozpor s dobrými mravy. Dohoda navazovala na smlouvu o půjčce, dle níž poplatek činil 95 % zapůjčené částky. Již s ohledem na zjevnou nepřiměřenost tohoto poplatku by smlouva jako taková nemohla před soudy obstát, nehledě na skutečnost, že povinnost dlužníka byla zajištěna zjevně nepřiměřenými instituty v podobě blankosměnky a smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každý den prodlení, tedy ve výši zjevně nepřiměřené, což nemůže obstát (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. , Anonymizováno, ). Po roce a třech měsících činil dluh povinného, který uznal, přibližně trojnásobek poskytnuté částky. Uznání dluhu, které má legalizovat již tak lichevní smlouvu o půjčce, a které ještě znevýhodňuje dlužníka, který se zavazuje k zaplacení zcela nepřiměřené smluvní pokuty, zcela zjevně odporuje dobrým mravům a uznávaným pravidlům slušného chování. Ostatně i ostatní ujednání dohody jsou formulována zcela v neprospěch povinného. V demokratickém právním státě platí, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Jelikož tzv. dohodu o uznání dluhu považuje soud za absolutně neplatnou, je neplatná i rozhodčí doložka v ní obsažená, a tudíž nemohlo dojít k platnému ujednání o rozhodování věci zvoleným rozhodcem, byť konkrétní rozhodkyně byla určena konkrétně a transparentně. Rozhodčím nálezem přisouzené plnění je zcela v rozporu s dobrými mravy i právními předpisy a bylo-li by uplatněno v řízení před soudem, tak by oprávněné přiznáno nebylo. Pokud rozhodce přisoudil oprávněné plnění, které není v rozporu s dobrými mravy, není možné, aby rozhodčí nález byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce byla zastavena. Po