12 C 146/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 826,61 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 9. 2024, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč, zatímco žalovaný se jej zavázal vrátit do sjednaného data včetně poplatků. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny dluhu po splatnosti. Žalobkyně vyplatila poskytla žalovanému úvěr na jeho účet částku celkem ve výši 21 000 Kč, a to dne 19. 9. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 24. 9. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 19. 9. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 29. 9. 2024 v částce 3 000 Kč a dne 23. 9. 2024 v částce 3 000 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení, když svůj dluh zcela neuhradil, jehož jistina zůstává neuhrazena co do částky ve výši 20 999,90 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhá smluvní pokuty ve výši 1 911,19 Kč, a to za prvních 90 dnů prodlení žalovaného s úhradou dluhu, a dále smluvního úroku z úvěru ve výši 10 497,62 Kč a poplatků ve výši 417,90 Kč. Žalovaný na svůj dluh již dále ničeho neuhradil, a to i přes předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 9. 2024 částku 10 000 Kč, dne 23. 9. 2024 částku 3 000 Kč, dne 24. 9. 2024 částku 5 000 Kč a dne 29. 9. 2024 částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru ve výši 21 000 Kč vrátit a zaplatit spolu s poplatky 1,99 % z vyčerpané částky a smluvním úrokem z úvěru ve výši 1,99 % denně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti (smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, předsmluvními informacemi, sazebníkem žalobkyně, přehledem bankovních transakcí, potvrzením o ověřovací platbě, metodikou posuzování́ úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, ověřením účtu žalovaného, bankovním ID žalovaného). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, a to jak žalobkyní, tak i právním zástupcem žalobkyně, jehož celková výše činila ke dni 20. 1. 2025 částku 35 290,65 Kč. (upomínkou ze dne 20. 1. 2025, předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku).5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), a to s odkazem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.7. Soud dospěl k závěru, že smluvní závazek vznikl platně. Žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru, což stvrdila prostředky umožňujícími uzavřít smlouvu dálkovým způsobem. Žalobkyně po uzavření smlouvy poskytla žalovanému požadovanou částku ve výši 21 000 Kč. Strany si dále ve smlouvě sjednaly, že žalovaný uhradí jistinu ve výši 21 000 Kč spolu s poplatky ve výši 1,99 % z jistiny úvěru, tj. 417,90 Kč a smluvním úrokem z úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu v částce 1 911,19 Kč, jejíž denní výši soud shledal přiměřenou a důvodnou s ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky.8. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě svůj dluh neuhradil, dostal se do prodlení (§ 1968 občanský zákoník), a žalobkyně je tak oprávněna požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a úroku rovněž úrok z prodlení (ust. § 1970 občanský zákoník). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Z uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. plně vyhověl.10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 258 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 354 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 826,61 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.